Obrazy F.N.

Židova „pajza“ v Babicích.

https://www.youtube.com/watch?v=_BE1HIwBI5w&list=PLDWFhket22nFNia3SHeMbzg3D8GRlotRP&index=9&ab_channel=Franti%C5%A1ekN%C4%9Bmec

Nebylo by v Babicích tak hned Židů, kdyby jim Vranka z č 1 neprodal místo ku stavbě. Všude v okolí v každé vsi byl Žid, jen v Huštěnovicích ne. Ti byli příliš hrdí, a Žida mezi sebou nestrpěli. Rovněž ne v Kněžpoli. Podle vyprávění jednoho mládence z Kněžpole, zbavili se tam Žida orginálním způsobem. Trochu surovým, ale účel světí prostředky.

Každý večer, když šel „z kšeftu,“ popadli ho chlapci a zdvíhali ho za „přirozenost“ do výše. Byla to sice nekřesťanská kůra, ale pomohla. Do týdne byl pryč.

Babická židovna byla jako všecky jiné. Slušní hosté tam nešli, jen tak ta spodnější stránka. Naši staříček tam chodili sic taky, ale oni byli oni.

Pak se tam scházela chasa nedospělá, i kluci, kteří tam udali nějakého tchoře. Židova Weisova rodina byla velmi četná. Formánek Ignác jednu židovku skurvil (podle lidového termínu), čili přivedl o čest. Děcko umřelo (nebo ho Židé nechali umřít). Prováděla se na něm úřední pitva, okresní lékař Ferbel, a jemu asistoval Brauner, zase oba Židé. Náš táta, jako úřední osoba (z obecní rady) k tomu přihlížel.

Náš táta byl divný patron. Tohle, že Formánek „zkurvil“ židovku, často měl na tácku a vyčítal to matce, totiž, že Formánek chodil za ní, a byl takový.

Nechodil za ní, není pravda, ten vyhledával ženy temperamentní, a ona nebyla. Než, nechme toto, nic po tom.

Žid Weis se našidil lidí! I stařečka Hanáka o 40 zl. Staříček mu dělal všelijaké formanky, a když šlo o placení, Žid ho odkazoval na židovku, ta zase ho odbývala, že co jí po tom, že nic nedělal.Udělal-li v hospodě dluh na to konto, musel ho zaplatit.

A tak jediné čím se trochu zhojil bylo, že židovi sebral loveckou brašnu. Byla to hubená náhrada.

Po každé, když šel vedle brašny, pohladil ji se slovy: „Á, tornisterka za čtyřicet.“ A přece tam ti lidé chodili. Ono se jim tam dobře pilo, a bilo. Jeden z těch Židů se zvláště povedl. Byl to Šalomoun Weis. Zařídil se v Kudlovicích. Kudlovjanům lichotil, podmazával, a ti mu věřili jako ovce. Jednou zabil prase a vystrojil slavné hody. Pozval sůsedy, pohostil je, vyčastoval, a když byli řádně napilí, dával jim podepisovat pro legraci jakési papírky. Ale ony to byly bohužel směnky na značné obnosy. Chlapi vystřízlivěli, až měli platit. Takovým způsobem „nahrabal“ peněz a pak ujel do Vídně. Oh, vy pitomí Slováci!

Mladí židáčci sváděli a volali mládež dovnitř: „Jen aby byla společnost. Nemusíte nic pít, ani platit, jen když tam budete!“ Hoši se tam učili tančit při nějaké skřípačce. I náš táta tam chodil, a roztáčel to tam. A strážník Škárou s velkou prdelí, jen se mu polovice třely a vzdouvaly, jak honil valčíky. „Už zas jsem jeden urobil, Antošu!“

Stázek Škárou byl otec nynějšího Fab. Škáry. Přiženil se tam do té chaloupky, co byl Mitáček a Lysoněk. Bývala to taková bouda. Mitáček to spravoval.

Škárovi se pozděj jeho žena znelíbila, a dopustil se na ní zlého. Když ležela „v kůtě,“ bodnul ji křivákem do bolavého ještě přirození. Bába viděla, že nedělka stále krvácí, ale nepoznala proč, až to prozradila malá chůva, že prý „strýček“ píchl tetičku mezi nohy křivákem. Za tuto „líbeznost“ manželskou dostal sedm měsíců těžkého žaláře. Ale domů se již nevrátil. Onemocněl tam na tyfus a zemřel.

To byl Škárův otec. Matka se zase vdala. To bodnutí jí tedy neškodilo. Škáru Fabiána si vzal Šimon Rozumek za vlastního (ještě dítě), vychovali a oženili. Od té doby byl „Fabišem Šimonovým.“

V životě se všelicos semlelo. Ono se semlelo v jiných hospodách taky, ale že to bylo u Žida, tak to více smrdělo.

Při jedné přátelské pitce se „přísedící“ pohádali, a nějaký Štěpaník (s přídomkem „Ganzl“) řekl Maurici Bičáňovi: „Ty slepáňu.“ Bičáňovou oblíbenou zbraní byla žejdlíková sklenice. S tou napadl toho „ganzla,“ a spracoval mu hlavu tak důkladně, až mu zůstalo v ruce jen hrdlo. A když chudák seděl skroucený celý v krvi a málo živej, pak se mu posmíval: „Vidíš, vidíš, jsem slepej, ale přeca sem ťa našél!“

Tahle Weisova židovna byla jakýmsi vředem na těle obce. A když se stali Fab. Hastík starostů, zasadili se vážně a s celou autoritou o to, že Weis pozbyl „šenk,“ a hospoda se mu zavřela. Důvodů a hříchů bylo víc než dost. Když Hastík neprovedli za svého pudmistrování nic velkého, tak aspoň za tohle budiž jim čest a chvála.