07 - A sešit - Kantoři a rechtoři 032 video 12 strana
https://www.youtube.com/watch?v=kilh4nQ_vbs&t=2s&ab_channel=Franti%C5%A1ekN%C4%9Bmec
Jedenkráte, bylo to za starých dobrých časů, když rektoři a kantoři si přivydělávali muzikou a chodili po koledě, tedy za oněch časů šli muzikanti od muziky a mezi nimi rektorův synek, který už taky učil pod velením svého táty.
Šli po silnici, a pod cestou u potoka bylo cigánské ležení.
Pepek, rektorův synek, poručil zastavit a hrát sólo. Mezitím vběhl do celtu, a k cigánce pod duchnu. Muzikanti hráli a hráli a Pepek se miloval s cigánkou.
Nejstarší patriarcha muzikantský volal káravě: „Pepku, co děláš, povím pantátovi.“ Pantáta to byl starý pan rechtor. „Pepku, co děláš, povím pantátovi!“
Ale kdepak. Pepek ten neviděl, neslyšel, cigánka byla jako oheň a bylo tak sladko, „cigánku milovat!“
Když ju pomiloval, zahráli jí loučení a šlo se dál.
Tak si mladý kantor osladil svůj hubený kantorský život.
Rechtoři a kantoři byli tehdy tuze malí páni, ale o nějakou legraci nebylo nikdy.