Obrazy F.N.

19. červenec 1986 – sobota. v 9 hodin platíme za nocleh. Zde nám nová recepční tvrdí, že jsme zde vlastně již dva dny nelegálně, poněvadž uvedené dny na povolení k pobytu – sviditelno – platí jako myšleny na překročení hranic. Jdeme se ještě jednou projít po Moskvě. Dostáváme se k hotelu Rosija. V jeho blízkosti je za sebou asi pět pravoslavných starodávných kostelů, ale všechny jsou uzamčeny, zatlučeny a nepřístupny. Dnes je zde oproti minulu plné náměstí lidí. Obcházíme chrám Vasila Blaženého a modlíme se před nástěnnou freskou Madony na vnější straně kostela jako poděkování za zdar našeho cestování. Fanči jde ještě jednou do obchodního domu GUM. Pak si vyzvedneme zavazadla, sestupujeme do metra a jedeme zpět na letiště. Tam se setkáváme s jednou rodinou z Trenčína, která se také vrací z návštěvy od známých z Gruzie. Vezou si barevný televizor a sdělujeme si s nimi dojmy. Při prohlídce zjišťují celníci Fanči nepřihlášený zlatý prsten na ruce a vzniká z toho ostudná prohlídka všech zavazadel, kde zjistí pak ještě jeden. Oba musíme na osobní prohlídky, svléknout a detektory nám zjišťují, zda na těle někde nemáme uryty další prsteny. Vznikne zde velmi humorná situace, když u mě, vysvlečeného do trenýrek, přejíždí detektorem kolem zadnice a přirození a ten začne signalizovat nějakou nepatřičnost. Kontrolor odbíhá, donese se jiný detektor a znovu provádí kontrolu. Nakonec nás propouští a prsteny nám ponechávají. V letadle s námi se vracejí sportovci a mladí lidé, kteří byli na Hrách dobré vůle. Dostáváme jako i při cestě tam občerstvení. V Bratislavě se nám podaří chytnout ještě vlak do Břeclavi, ale tam pak čekáme na přípoj asi hodinu. Já jsem na Fanku nasupen, za ostudnou prohlídku v Moskvě, nemluvím s ní. 20. červenec 1986, neděle. Ráno asi v 1 hodinu jsme opět doma. Všechno je v pořádku, jak jsme odjeli. Shledání, rozdávání dárků a líčení dojmů.

Tak šťastně ukončena naše cesta. Teprve později jsme si uvědomili, kolik štěstí a boží ochrany nás provázelo, že jsme vše tak šťastně prožili. 

x