Obrazy F.N.

18. červenec 1986 – pátek. Tak a je tu ten den loučení. Venku prší. My jsme měli štěstí na pěkné počasí. Míša po rozloučení odváží Denise zpět do pionýrského tábora a my odjíždíme do Kurganu. Jede s námi i Valera. Letištní budova je poměrně nová, ale když jdu pak na WC je to zde opět jen s čapacími mísami a s dveřmi jako jsou ve filmech o kovbojích u vchodu do hospod, ale pochopitelně menšími. V hale jsou hrací automaty, které jsou obklopeny mládeží. Pak již hlásí odlet našeho letadla a řadíme se do fronty. Poslední objetí s Míšou a Tamarou a Valerem. Pak se zavírají dveře a jsme odděleni. Uvidíme se ještě někdy? Fotoaparát musím dát do příručního zavazadla a pak nastupujeme do letadla. Je to velké TU 154, které je asi teprve jeden rok v provozu. Má přední a zadní část a sedadla tři a tři po obou stranách. My se dostáváme nad křídlo, takže skoro nic nevidíme. Jen při přistávání, vidíme ohromnou rozlohu Moskvy, tohoto šestimilionového města. Tady je krásně slunečno a ještě teplo. Přistáváme na letišti Domodědovo. Posouváme si čas o dvě hodiny. Měli jsme problémy se zavazadly, které jsme měli jako cizinci jinde než ostatní cestující. Hledali jsme je spolu ještě s jednou bulharskou rodinou, která si byla pro děvčátko, které měli čtyři měsíce na léčení v nemocnici v Kurganu u akademika Jelizareva. Měli jsme s nimi veselý zážitek. Při rozhovoru, kdy nám říkali ano, vrtěli hlavou jako u nás je zvykem když říkáme ne a tak jsme byli chvíli dezorientováni, než jsme si vysvětlili věc, že u nich je to obráceně! Jedeme pak autobusem 70 km po okruhu Moskvy na letiště Šeremetěvo. Je vidět hodně nových věžových sídlišť v pěkné lesnaté krajině. Také však je vidět ještě dost dřevěných staroruských domků i tady na okraji Moskvy. U každého z nich jsou vidět rumpálové studny. Na letišti zjišťujeme, že jsme na čísle jedna a to je jen pro vnitrostátní přepravu. Musíme opět na autobus a jízdou asi čtvrt hodiny se dostáváme konečně na Šeremeťovo II., kde jsme sem do Ruska přiletěli. Dáváme si zavazadla do úschovy a pak jedeme autobusem do Moskvy pokusit se najít nocleh. Autobus zastavuje, nebo snad končí jízdu u stanice metra Renčovo vokzala. Tam nasedáme do metra a jedeme do centra Moskvy. Opět to zkoušíme v hotelu Berlín, a poněvadž na štěstí má službu opět ona Polka, dává nám pokoj na jednu noc. Je to výborné, že se opět pohodlně vyspíme. Dáváme ji jako pozornost čínskou tužku.

x