Obrazy F.N.

16. červenec 1986 – středa. Vstáváme v 9 hodin. Jsem stále malátný a rozpocený, ale jedeme již opět všichni do k Míšově matce, která bývá společně s dcerou Ritou, která je již provdaná a pracuje jako účetní v kolchozu. Míšův bratr s ženou jsou na dovolené. Domek jejich je opět dřevěný a za domem hospodářství s drůbeží: kačenami, husami a slepicemi. Jen kousek asi 20 m za jejich domem teče řeka a na ní drůbež pouštějí. Řeka je asi dvakrát tak velká jako naše Morava. Rita nám ukazovala rozestavěný dřevěný domek  jež je přijde na 20.000 rublů, přičemž od kolchozu dostali půjčku 10.000 rublů. Míša nám zdůrazňuje, že dřevo je zde dostupný materiál a navíc tepelně lépe izoluje než cihly, kterým se zde říká kirpič. Míšova matka má 80 let, velmi je čiperná a plně pracuje, ale Tamaru prý nemá v oblibě. Pak jedeme do Kurganu. Navštívili jsme muzeum vycpaného ptactva a zvěře. Dále jsme navštívili také obrazárnu, kde se mně líbilo hodně krásných obrazů. V jednom oddělení se zde filmovalo. Pak obědváme v restauraci I. třídy. Je to opět stará budova, kdysi jistě velmi representativní, ale teď působí dojmem zchátralé a neudržované stavby. Vzniká trapná situace pro Míšu, když nás číšnice vyhání od stolu, kde jsme si sedli. Pak se mu podaří ji přemluvit a dovoluje nám sednout si u stolu u schodiště. Divíme se, že zde sedí jen samí muži. Míša vysvětluje, že je to tím, že zrušením prodeje alkoholu běžně v obchodech se převážná část mužů, kteří na to mají, zaměřila na restaurace, kde se alkohol ještě prodávat smí a tím se zabírá místo pro konzumaci jídla. Na 18 hodinu jdeme do divadla. Je to moderní budova silně připomínající nové divadlo v Brně. Hráli zde Vachtangovci z Moskvy, jednoaktovky na téma opilství. Večer se pak díváme na televizi.

x