Obrazy F.N.

13. červenec 1986 – neděle. Dnes bychom měli jít do kostela. A taky se nám to málem podařilo. Jedeme na víkend do lesa na houby. Ovšem porostou-li. Jede Jurij s manželkou, hezkou dcerou, studentkou ekonomické školy, synem a nápadníkem své dcerky. Oni jedou v gazíku a my s hostiteli v žigulíku. V lese je nepředstavitelná záplava komárů a proto je nezbytné použít repelenty proti nim. Houby však nerostou, tak sbíráme jahody a místy i borůvky. Vidíme zde na borovicích hluboké zářezy a pod nimi kovové kornouty naplněné pryskyřicí – kalafunou. Těchto kornoutů je zde plných i prázdných po zemi plné množství. Vysvětlujeme, že to je ta kalafuna, kterou u nás používáme při odstraňování štětin prasat při zabíječce. U nich totiž paření a kalafunu neznají a provádějí odstraňování štětin opalováním. V lese nám připravili malé občerstvení. Na trávě v lese se rozprostřela deka a na ní vyložilo jídlo. Na zpáteční cestě jsme jeli i kolem hřbitova. Bylo to na okraji lesa. Neoplocená louka a na ní jsou malé hroby, kovové nebo dřevěné oplocení tak velikosti 1,6 x 1,2 m, výšky 0,8 m a jen zarostlé travou jako ostatní louka kolem. Možná, že těm lidem se tu spí líp než u nás pod těmi kusy mramorů. Zastavujeme v obci, kde je velký zachovalý pravoslavný kostel. Fotografujeme se před ním a chceme jít dovnitř, ale je zamčený. Dovídáme se, že tu byla dopoledne mše, že dojel pop až z Kurganu a nás to nesmírně mrzí, že jsme propásli tuto příležitost být na pravoslavné mši. Jeli jsme zpáteční cestu po cestě polní, ale ta byla v tento suchý letní čas k nerozeznání od nejkvalitnější asfaltky u nás. Jen místy byly jámy, ale jinak to byl skutečný div. Na oběd jsme měli velkou pochoutku, uzeného mořského okouna, již na pohled lákavého zlatého vzhledu. Byl i chuťově úžasně pikantní. Míša jich měl plnou bedničku a viděli jsme, jak dával i sousedce. Zřejmě i to dostali jako zvláštní příděl pro naši návštěvu. Pak jsme asi 2 hodiny odpočívali a pak šli na besedu ke Kazancevovým. Ti mají domek na okraji městečka. Je dřevěný s  kuchyní a v ní pec jakou mají hostitelé. V pokoji mají nábytkovou stěnu jako naši hostitelé a dvě pohovky. Jako mimořádná hostitelská pozornost je pro nás připravena lázeň v sauně - bani! Jsem v ní poprvé v životě a doufám, že i naposled! „Baňují se ženy a muži zvlášť po sobě. Divím se, že jsem to přežil. Bylo z toho jen nachlazení a musel jsem jeden den proležet v teple, abych se dal dohromady. Také Fanka byla pak nachlazená a plivala kusy hlenu, jak sama říkala velké jak nikdy dosud. Pak bylo pohoštění. Opět jako u našich hostitelů poprvé: pelměně, rajčatový salát s okurkami a se smetanou, která se leje na něj a pak ryba Karas, které včera rybáři lovili, když měli rybářský den a prováděli velký výlov na řece. Prý ale výlov se moc nevydařil. Návštěvu jsme skončili tentokrát dříve asi o 22 hodině.

x