Obrazy F.N.

11. červenec 1986 – pátek. Vstáváme v 8,30 hodin. Snídáme „grečněvuju“ kašu a dvě vejce jako škvařeninu. Dívám se jak Míša krmí slepice a prasátko, ještě malé. Jedeme pak do Kurganu vzdáleného 86 km. Po cestě zpíváme ruské a naše české písně. Naše písně jsou více citově laděné, ruské jsou epické. Kupujeme jízdenky-letenky na naši zpáteční cestu z Kurganu do Moskvy. Platí nám je hostitelé a my jim pak za to kupujeme v Kurgapoli později rádio značky Oceán, typ jako je u nás Selena s velkým rozsahem krátkých vln. Pozorujeme lidi, jak chodí oblečeni. Ženy jsou hezké a velmi vkusně oblečené, ale bez výstřelků a módnosti. Zato budovy jsou zde vesměs velmi zchátralé a hlavně je všude nečisto a velmi špatné silnice a chodníky. Pak jdeme do obchodního domu GUM-Gosudarstvěnyj universalnyj magazin. Zboží se zdá být dostatek i mnoho různých novinek, které ani u nás nevidět. Ale Tamara říká, že je to pro ně nedostupně drahé. Pak jedeme do ústavu profesora Jelizareva: Kurganskij naučno isledovatělskij institut experementálnoj kardiologii, optenegii i ravnotolefii. Jsme zavedeni až k přístroji firmy Siemens (jsou takové přístroje prý na světě prozatím jen tři!), jímž se provádí snímání rozboru tkání, složení tkání kostí, které jsou zde pak převážně za pomocí tahu speciálními upínacími zařízeními natahovány a tak jednotlivé zakrnělé končetiny protahovány. Na základě rozboru v tomto přístroji se pak dodávají potřebné živiny a uspišuje se nebo zpomaluje natahování. Momentálně je zde asi 1.600 pacientů převážně z SSSR, ale i z celého osvěta. Na chodbě kde jsme čekali, jsme si fotili malého mongolského chlapce, který pak po nás vytrvale loudil fotografii a my jsme jej museli zklamat, že to hned nejde. Také měl nohu v kruhových kleštinách, poněvadž následkem úrazu měl jednu nohu kratší, jelikož mu přestala růst. Také se zde ale léčí nemoci žaludeční a doporučuje prevence: jíst raději častěji po menších dávkách, každé sousto nejméně 15 x kousat, po obědě pracovat nejméně 2 hodiny a neuškodí držet půsty. Profesor Jelizarev, s kterým jsme se osobně nesetkali, je již asi šedesátiletý muž, rozverný a žijící s mladou novou ženou, světově proslulý a přece převážně prý vedl těžký a zdlouhavý boj s byrokracií a i proti závisti, než uplatnil svůj vědecký objev a názor. Potom jsme byli na oběd v samoobsluze. Bylo již asi 17 hodin a bylo v ní již prázdno, jídlo bylo dobré: guláš, vejce s pažitkou a smetana a mošt. Na cestě zpět nás Míša zavezl na Holubí jezero, bylo to jako něco vodní plocha v Ostrožské Nové Vsi. Po odbočení z asfaltové silnice se jelo asi ještě 1 km lesem po písčité cestě. My jsme se nekoupali. Pro mě byla voda studená, ale byla krásně modrá. Pak již jsme jeli do Kurgapole zpět. Po krátkém odpočinku jdeme na návštěvu k vedoucímu zájezdu sovětských občanů do naší vesnice, při které příležitosti jsme se s našimi nynějšími hostiteli seznámili. Jurij dovolil, aby mohli odejít k nám na návštěvu, což je u nich neobvyklé. Jdeme již pozdě večer a je přítmí. Docházíme do panelového domu, kde Jurij bydlí. Již nás očekává a vede nás do jeho bytu. Schodiště je osvětleno jen jednou žárovkou v posledním patře. I přesto je vidět nečistotu stěn a zakopáváme o železo, které je na hranách schodů uvolněné nad vydrobeným betonem schodů. V chodbě bytu se přezouváme a Jurij nás rychle směřuje přes úzkou chodbu dozadu do pokoje asi 4,5 m dlouhého a 2,5 m širokého. Je v něm prostřena tabule u ní z jedné strany pohovka a příborník s barevnou televizí. Jurij je vysoký a pohledný padesátník, jeho žena je již druhá, menší typicky ruská žena a pracuje jako vychovatelka. Hlavní jídlo je „plof,“ to je risoto - zelný salát: nastrouhat zelí, posolit, dát kmín, mrkev, jablka, kopr, pepř, bobkový list, naložit do nádoby a pak utlouct s málem cukru, nechat v nádobě 5 dní kvasit, sbírat pěnu, každý den dělat díry vařečkou až na dno, aby odcházel plyn. Potom dát do mražáku. Pak se podává s cibulí. Jako delikatesa se objevují červené kuličky – kaviár. Oba s Fankou odhodlaně žmouláme a snažíme se to polykat. Po tomto jídle se hodně pije vodka. Posezení končíme o půlnoci přípitkem živijó, živijó. Jurij nás doprovází na půl cesty debatujeme o politických záležitostech.

x