T. G. M vzpomíná
5. 8. 2018
Jednou jsem se vracel z domova do Brna a nesl jsem si od maminky koblihy na přilepšenou - snad nějakých dvacet koblih.A když jsem přišel do Brna na potravní čáru, zastavil mě financ, co to nesu. Koblihy, povídám, nu a tu on, že musím z nich zaplatit potravní daň. Já, co teď.Peněz jsem neměl a koblih mě bylo líto. Tak jsem si sedl tam u šraňků a všechny koblihy jsme snědli s kamarády. A i ten přísný financ si pochutnal.
Ja páni to mají dobře vymyšleno, jak si dobře žít!
Daň ze všeho, bando!