Obrazy F.N.

• Německá otázka s otazníkem. Na okresní silnici mezi Tanvaldem a Smržovkou zastavil bílý Mercedes se západoněmeckou poznávací značkou. Elegantně ustrojený pán středních let stáhl okénko a lámanou češtinou  se ptal kolemjdoucí ženy, kudy se jede na Bramberk. Odpověděla německy. Nebyla to sice tak docela řeč na jakou byl teď po  léta zvyklý, ale byla to němčina. Podivil se, že mluví jeho rodnou řečí tak plynule a tak nahlas. Němka,?  zeptal se. Ano, co je na tom divného? V tomto kraji to přece není nic obvyklého. Jestli prý tady bydlí natrvalo. Ano, natrvalo, už od narození, muž tu pracuje ve Skleněné bižuterii. Taky Němec? Jistě, taky Němec. Podivil se ještě víc a znovu se zeptal, tentokrát naléhavěji: Co tu ještě děláte, proč už jste dávno neodešli k nám?
• Bílý naleštěný Mercedes zvolna odjížděl, ale ta otázka tu zůstala. Byla to německá otázka a skončila otazníkem.
• Elegantně ustrojený muž středních let v bílém voze značky Mercedes je občanem sousedního západoněmeckého státu. Není známo, zda je jedním z těch 1464000 Němců, kteří byli organizovaně odsunuti do amerického pásma (nebo zda odešel neorganizovaně před odsunem, či po něm), anebo jedním z těch 792000 organizovaně odsunutých do sovětského pásma, z nichž mnozí pak přešli na západ. Pravděpodobnost těchto předpokladů je 9:1. Devadesát procent návštěvníků ze Spolkové republiky v tomto kraji pochází odtud nebo z rodičů pocházejících odtud. Jisté je, že elegantní muž středních let je jedním z těch západoněmeckých občanů, kteří navštívili naši republiku. Jisté taky je, že žena kterou oslovil  a která mu německy odpověděla, je jednou z těch 133438 občanů německé národnosti, kteří dnes žijí na území našeho státu.
• Návrat žádoucí - s turistickým pasem. Naše Octávie hbitě šplhá  serpentinami od Liberce k České chalupě. Pře ní jede Trabant SF 8319, za ní Mercedes (tentokrát šedivý a zákruty nedovolují přečíst celou značku, jen KF na začátku , což je NSR). Naproti jede Ifa SB 3372 D, za ní Volkswagen DU CP 313 D a prudce se v zatáčce mihl Opel Kapitán, jehož číslo rychlost rozmazala.
• To nic, říkají místní obyvatelé, ale o velikonocích či svatodušních svátcích, oni to tam ještě pořád drží, to je tady hotová německá invaze. Výše v horách, kde už končí nadvláda dodávek, a nákladních aut, pro tenhle kraj tak typická, připadá české auto tak na tři německá, alespoň teď o dovolených a podle poznávacích značek se snadno pozná, z kterého německého státu přijela. Snadněji se to pozná podle typu vozů: Mercedes, Opel, Volkswagen za západu, Ifa, Trabant, Wartburg z východu.
• Na silnicích se chovají většinou jako zkušení motoristé, jezdí dost rychle, ale bezpečně, obratně se vyhýbají výmolům. Na silnice v kraji si nestěžují, díry jim vadí spíše na dálkových spojích. Cestující uvnitř vozů  se zvědavě rozhlížejí krajem, na vyhlídkách auta zastavují, všichni vystoupí a fotografují. Sem tam stojí německé auto u baráčků a chatiček v rekreačních areálech, u hotelů. Západoněmečtí turisté bydlí raději  v hotelu, i když mají v okolních vesnicích příbuzné a známé. Jsou zvyklí o dovolené na komfort a nechtějí vidět jak se uklízí a myje nádobí. V restauracích př obědě jsou nenápadní, svou pověstnou hlučnost prozradí někdy až navečer v malých hospůdkách nebo v soukromí. Jsou to slušní hosté, říká vrchní na Jizerce.
• Jsou to slušní lidé, říká vrchní z Jizerky a skoro všichni jsou zdejší. 
• Já nic nevím a o Němce se nestarám, říká rekreant K. Jezdím sem občas na soboty a neděle a o dovolené a to je tu práce tak akorát dost, aby člověk neměl jiné starosti. Hlavně aby střecha byla v pořádku pře zimou. Němci uznale pokyvují hlavami, jak to tu udržují a fotografují. Pořád je vidíte s fotoaparátem. Tuhle tu jedni fotili s teleobjektivem celou hodinu , všecko kolem dokola. Co je to tady zajímá? Jejich vůz měl poznávací značku KF LM 15 D.
• Jsou ohromně slušní, říká paní Š, která sem přišla před lety trávit s manželem zasloužený důchod. Kolikrát sami napřed zdraví a ty kopce kolem jsou jich plné. Copak,Němci byli vždycky známí turisté. Auta nechávají dole a šlapou pěšky. Jenom ty stezky, prý, už nejsou tak upravené jako dřív. A jsou takhle dost zvědaví, ale slušní.
• Mně nebude nikdo nic o slušných Němcích vykládat, říká bývalý partyzán Z. Je tady od května 1945. To bylo horší než divoký západ, dvakrát po něm stříleli, zbraně tu měl každý, ani po odsunu to nepřestávalo. A ti co sem jezdí? Darmo mluvit, oplakávají každý zbořený domek. Někoho nic nepoučí.
• Kdopak vás poslal,? ptá se německá starousedlice M.  a podezíravý pohled pátrá po pravé příčině návštěvy. U ní žádný ještě nebyl, má příbuzné na Západě, ale ani ona se zatím nedostala na návštěvu, je prý na to moc hloupá. Říkají, že je to tam pěkné, jestit horší nebo lepší, neví. Ale oni jsou tady dost překvapeni, proto tolik fotografují a filmují. Čím jsou překvapeni, také neví, raději se máme zeptat někde jinde. 
• Už jsem stará "ty Béne kaput, ukazuje zavalitá paní Z. Přijdou tak na kus řeči staří známí, teď jsou v Neugablonz, všechno mají, práce dobrá, stěhují se další, ale člověk má umřít tam kde se narodil. Možná, že proto chtějí  ti staří zpátky. Mladí zde jezdí k vůli krásné přírodě. 
• Neslyšel jsem, že by nějak nadávali nebo vyhrožovali, říká německý starousedlík R. Po pravdě řečeno, představovali si to horší, zvlášť ti ze Západu. To vite, řeči tam asi byly všelijaké. Zpočátku se někteří ptali proč tam nejdeme taky  mají prý se dobře. Ale co tam bude dělat starý člověk? Mačkařem už nebude., tady má domek, kus pole a zahradu. A penz. A co tam? Jak člověk nemá někoho známého, je odkázán na milost a nemilost. To on přece nepotřebuje.
• Cesta na hřbitov vede vzhůru. Sedí v kuchyni u stolu, jeho žena myje nádobí. Podsaditý starší muž zhluboka vydechuje, snad proto, že byl vyrušen z poobědové siesty, nebo z rozčilení, že mu čeština dělá trochu potíže, anebo je to zvyk starého skláře. Říkají mu hufmistře a za ta léta porozuměl ne jen sklu, ale i jiným hmotám. Připouští, že jich už pár zlákali na Západ, ale pořád nedovede pochopit, co je tam vede. Práci tady mají, peníze taky, utrácet je za co, snad jen ty byty...
•  ... snad jen ty byty jsou tu dost špatné, a ti co sem jezdí ze Západu, fotografují právě jen ty nejhorší baráky. Svoje tam u nich si jen chválí, ale práci mají asi dost tvrdou, naši si tam dost těžko zvykají. Nikdo nikomu nic neodpustí, a kdo tam nikoho nemá, musí bydlet ve společném táboře, dokud nedostane z Arbeitsamtu místo a byt. A to pak na něj nevraží místní obyvatelé, že přistěhovalci mají přednost a že přicházejí k hotovému. No, kdo tam nejde mezi své, jako jeden náš nabírač....
• Je to mladý, statný chlapík. Vyšel na zápraží. Zpovzdálí naslouchá jeho matka. Čekal tři roky než mu povolili odchod. Ještě, že mohl po celou tu do konat svoji práci. To zná jednoho inženýra, který když si zažádal  o vystěhování, musel hned odejít ze svého místa do lisovny a tam si nevydělal ani polovičku. Až z Prahy přijela komise tu věc vyšetřit a hned dostal povolení k odchodu. Taky čekal, že půjde do "hofkolony," ale na štěstí ho u pece potřebují. Musí myslet na zadní kolečka. táta se mu udřel, teď ho pochovali a co on za patnáct let? Ze sklárny se nechodí do penze, ale na hřbitov nebo do invalidky. Ne, těžké práce se nebojí ani tam, jen doufá, že si víc nastřádá. . Ne o politiku se nikdy nezajímal, to musí všichni potvrdit.
• Takový jugoslávský partyzán si už v životě mnohé prodělal a on je u nás od šestačtyřicátého roku. Zlehka se posadil na okraj stolku a trochu se usmíval, snad aby zakryl rozpaky, nebo nedůvěru. Má zvláštní "zdravotní" metodu: vykouří cigaretu a pak si vezme kyselý bonbón a to dělá pořád dokola. Už je tu pár let vedoucím  závodu, lidi zná dobře, ať jde každý tam, kde ho to táhne. Některým soudruhům ze závodního výboru se tahle filosofie nelíbí, ale výsledek je stejný. Ten nabírač stejně odchází, to je věc myšlení, jde mezi !své." Ne do sklárny, asi sotva, ten už to má promyšlené jinak, co by se dřel. Jako jazzový muzikant se uchytí někde v baru a bude vydělávat. Jeho matka tam má spoustu příbuzných, už to tak vypadá, že čekali  jen až starý umře. Závod tím pochopitelně ztrácí. Tříčlenná parta u pece vyprodukuje za 370 až 400 tisíc korun, ale to stejně ztrácí, když jim sklář odejde třeba do Poděbrad, protože mu tam dají byt. Ale málo kdo z těch kdo jdou za hranice si uvědomí, že u nás takových šedesát procent starostí za ně přebírá stát, tam je odkázán jen sám na sebe. Někteří taky už se hlásí  zpátky, teď se jeden vrátil i s klukem. Dost si tam vydělali, dokonce mu spoludělníci vyhrožovali, že jim kazí výdělky, že není dost solidární, ale to sám nejlépe ví jak to bylo....
• Leží v posteli, asi nějaká chřipka. Pohublá, zarostlá tvář je zabořena v polštáři Kluk si myje hlavu. Nábytek svítí novotou, u dveří tiše přede bílá lednička Bosch a na ní se leskne nejmodernější opékač. Dvy roky tam byli ve sklárně nedaleko Stuttgardu. Dost vydělali, kluk tam měl v markách tolit tady v korunách, on vyšel až přes tisíc a to byl ten kámen úrazu. Průměrný výdělek kvalifikovaných sklářů se pohybuje kolem 800 marek, jsště do tisíce to ostatní snášejí, ale pak jsou zlí. Víte, každý sám pro sebe. Nemohl si zvyknout, žádný... no, ten kontakt. Všude cedule "Sokromný majetek"  a továrny tam mají zase ti co je měli tady.Práce dost, ale těžká, těžší než tady a velké tempo. Vydělal a to všechno koupil na splátky. Teď má starost s bydlením. Domek ztratil, když odešel, jak myslil navždycky a co to dalo práce než se dostal zpátky. Půl roku čekal na vyřízení a co mu tam lidi navyčítali, že zradí Německo, když odejde. I tady na něj někteří koukají  jako na blázna. Ale ať to zkusí, jestli myslí, že je to lepší. On tam neměl žádný.. no, ten kontakt.
• Cesta na janovský hřbitov vede vzhůru do kopce. Člověk se pořádně zadýchá, zvláště když je ve věku, kdy mu vnoučata už chodí do školy a když je tak trochu při těle jako zdejší hrobařka. Oficielní titul sice zní hřbitovní zahradnice,ale ona se za tu hrobařku nestydí. Hroby sama nekope, nanejvýš dětské, ale dneska je to stejně samá urna. Až tuhle pochovali jednoho starousedlíka, vidíte, tam nahoře, vedle té propadlé hrobky. Táta toho skláře, co teď odchází do "bundesrepublik." Umřel v pravý čas, stejně si přál, aby byl tady pohřben. Strom těžko přesadíš, když má zarostlé kořeny a každý by rád věděl, kde hrob míti bude. Vyslovuje poněkud tvrdě, ale velice pečlivě a nezapře v sobě trochu té klášterní výchovy a službu kostelnickou. Ale má v sobě i něco samaritánsky obětavého, což je u zdravotní sestry a občasné porodní báby i výpomocné pěstounky v jeslích vlastnost takřka předepsaná. A nějaký ten kritický pátravý pohled prozrazuje zase povolání kontrolorky výrobků v knoflíkárně.
• Jo, jezdí sem Němci na hřbitov, na to oni si potrpí, všechny je zná, něco sami poupraví, nebo za službu zaplatí, ale některé hroby jsou už docela opuštěné, ani je nikdo znovu nezaplatil, ačkoliv těch 40 korun za čtvereční metr na 10 let by nikoho nezkrátilo, zvláště když se mají tak dobře, jak říkají. A zvláště když si z našich starých pozemkových knih v litoměřickém archivu chtějí dělat výpisy nemovitého majetku až do sedmého kolena, aby až jednou....Ne, o tom nic neví a nechce vědět, ona zná jen tyhle zelené, v řadách vyrovnané, poslední "nemovitosti" člověka.
• Heim ins Reich, ale jinak. Dostal jsem glejt po dvaceti letech poctivé práce, na zeď si ho nepověsím. Oznámili mu, že už nebude mistrem, má dělat mačkaře. Ani nevím jestli mi ta nová práce něco vynese. Má důvodné podezření, že je to odveta za vyslovené přání odejít do západního Německa.. 
• Taky, že to podám, teď už mně nikdo nepřesvědčí. Když člověka po dvaceti letech vykopnou, tak ho jasně nepotřebujou.
• Nechce ovšem přiznat, že už se chystá delší dobu. Nejde také o vykopnutí v pravém slova smyslu, ale o prevenci. Tak se dá vysvětlit oficiální stanovisko odpovědného pracovníka oborového ředitelství. Když se závod dozví o úmyslu kvalifikovaného odborníka odejít, musí za něj včas zapracovávat náhradu. Že se potom protáhnou formality, to už, říkají, není jejich záležitost. Není bez zajímavosti, že mezi počtem západoněmeckých návštěvníků a počtem žádostí o vystěhování je přímá úměrnost, obojí stoupá. Někdy lze jen těžko rozlišit, která cesta je soukromá, která turistická a která služební.
• Oborové ředitelství Jablonecké bižuterie má dokonce zprávy, že sem ze sklářských a bižuterních oblastí NSR jezdí občas faktoři s úkoly náborářů, protože pro západoněmecké podnikatele je výhodnější dostat kvalifikovanou silu, než si nákladně vychovávat vlastní, nehledě k tomu, že tamější kraje jsou zásobárnou mladých spíše pro průmyslový Essen.
• Nesouhlas na oborovém ředitelství vyvolala také zmínka o tom, že Němec nemůže u nás vykonávat odpovědnou, kvalifikovanou práci. Mohli by doložit řadu příkladů, kdy děti rodičů německé národnosti vystudovaly na odborníky, ale pak ani třeba nenastoupily na umístěnku a odešly nebo chtějí odejít s rodiči pryč. Kolik se tím ztrácí je vidět nejlépe z toho, že jen zručný mačkař vyprodukuje měsíčně zboží za 30000 Kčs.Z pěti nově zaučovaných mladých lidí na tuto profesi se povede tak jeden.
• Podívejte se, v osmačtyřicátém jsem přišel ilegálně za rodinou, zabásli mě na deset neděl a dostal jsem pokutu 10000 korun, ještě mám ten šek schovanej. Teď budu mít možná zase trable tam, že jsem sloužil tady, ale pudu.Kdybych tam měl dělat cokoliv  jen když mi to bude vynášet. Půjdu zkrátka Heim ins Reich.
• V letech před druhou světovou válkou bylo tohle heslo myšleno a pronášeno s jiným záměrem a také s jiným výsledkem. Podle nadiktovaného protokolu z 30. 09. 1938 nacisté okupovali československé území v rozloze 28643, km čtverečních na němž žilo podle sčítání z r. 1930 3637726 obyvatel v 3750 obcích s 544558 domy, 85 obce byly zabrány částečně. podle dodatečné rekonstrukce měřilo okupované území ve skutečnosti 29087 km čtverečních a žli zde 3707852 obyvatelé. Z toho bylo 1017660 občanů české národnosti, téměř 30%!
• Velká čtyřka na Postupimské konferenci porozuměla heslu "Heim ins Reich" trochu jinak. Z celého Československa (tedy i vnitrozemí včetně Slovenska) bylo odsunuto celkem do čtyř okupačních pásem Německa 2996000 osob.
• Neorganizovaný odsun a odchod: 660000 osob. Organizovaný odsun od jara do konce roku 1946: 2267000 osob. Dodatečný odsun 1/1 až 22/5/1947: 80000 osob.
• V těchto číslech je ovšem několik odhadů, přicházeli k nám Němci s ustupující frontou, jiní utíkali sami odtud před sovětskou armádou a jediným demografickým údajem těchto let, kdy na našem území měnilo bydliště na 6 milionů osob, jsou data o vydaných potravinových lístcích. Proto byl také do záhlaví reportáže úmyslně vybrán citát opírající se o oficiální údaje organizovaného odsunu. Faktem zůstává, že na našem území bylo k 22/5/1947 204000 občanů německé národnosti a že dnes je jich 133438.
• Co bych nešel, žije se tam prima. Už jsem si to prohlíd, těch věcí tam a lacino. Snad jen ty byty jsou dražší, ale tady zase nejsou, tak je to prašť jak uhoď. A tak se ke mě měli, na obecním úřadě mi hned vyplatili kapesné 80 marek. Tam se všem návštěvám z "Ostblok" dává podpora od 50 do 100 marek, podle možností obce. Nelze vyvrátit, zda nějaké peníze dostal, lze jen pochybovat. zda ty peníze opravdu dostávají všichni návštěvníci ze socialistických států.
• To tedy západoněmecký rozpočet zatížil jen u návštěvníků z ČSSR o 2731800 až 5463600 marek za půldruhého roku.
• Ti mají peněz! Co jim to udělá když něco pustí? Ono se jim to zase jinak vrátí zpátky.Všichni se jen diví, co tu ještě my Němci děláme, proč už jsme dávno neodešli .... počkejte za rok jsem tady na vlastním fáru!
• Už dokonce převzal dokonale přezíravou nadřazenost některých z nich, třeba převezme i praxi těch, kteří sem jezdí "ukázat" ve vozech z půjčoven, což auta sama na sebe prozradí oválnou tabulkou poznávací značky.
• To ovšem není podstatné, alespoň ne tolik jako ta věta: "Všichni se jen diví, co tu ještě my Němci děláme, proč už jsme dávno neodešli.?

Tak přece reportáž začínala....Snad ten muž v bílé mercedesce na silnici mezi Tanvaldem a Smržovkou byl opravdu jen "turista," který slyšel, že na Bramberku otevřeli nové pohostinství a chtěl tam zajet na oběd. Možná také že se tu někde narodil a chtěl vidět rodný  domek. Nebo přišel hledat hrob svých předků? Němci jsou na tohle zvláště citliví snad proto, že po generace nikdo z nich nemohl dost dobře odhadnout, kde svůj hrob míti bude. Ne všechny jejich jsou tak pěkně vyrovnány na jednou kopci jako na janovském hřbitově, ale to už není vina Čechů, ani komunistů. To je věcí jich samých.

x