2 část - 1969 - 1979
Rok 1969.
Pamětní kniha.
Farní rada.
Již dne 25. října 1968 se konala na faře ustavující schůze farní rady pro farnost Babice. Farní rada má s duchovním správcem řídit a pastoraci s ním se starat.
Po zahájení křesťanským: Pochválen buď Ježíš Kristus, přivítal administrátor P. František Urban tyto přítomné členy farní rady:
Za Babice:
Čevela Josef kostelník č. 108 Čevelová Marie č. 108
Daněk Ladislav č. 386 Vranková Ludmila č. 10
Gajdoš Josef č. 257 Maňásková Marie č. 104
Lanšperk František č. 77 Lanšperková Marie č. 77
Marčík Jakub č. 81 Vojtík Josef č. 240
Maňásek Josef č. 104 Vojtěšek František č. 184
Vranka František č. 10
Za Kudlovice:
Býčková Ludmila č. 12 Snopková Terezie č. 5
Maňásek Jan č. 178 Martinák Alois č. 23
Drábek František č. 128
Následuje rámeček a v něm podpisy s datumem:
13. X. 1944. Adolf Hrubý rolník
u ministr. zem. a les.
Zmohaly
místopředseda Tvaru na Moravě.
Farní rada.
Na schůzi farní rady dne 19. ledna 1969 se jednalo o přípravě důstojného prožití cyrilo-metodějského roku víry ve farnosti.
1. Před Smrtnou nedělí 22. března 1969 uspořádat duchovní obnovu.
2. Účastnit se jubilejního roku oslav na Velehradě 14. března 1969.
3. Připravit pouť do Čenstochové autokarem 23. – 24. května 1969.
4. Slavnostně uvítat ostatky sv. Cyrila 11. října 1969.
5. Postarat se, aby byly doplněny na věži zvony. Jeden veliký a umíráček.
6. Při svěcení zvonů má být svaté biřmování.
7. Věnovat se nacvičování velkých bohoslužebných zpěvů.
8. Postarat se na jaře o odvodnění kostela a fary.
9. Opravit faru na dvoře a zavést ústřední topení.
X
Fotografie uvítání P. Urbana Františka v Babicích 6. října 1968.
Duchovní obnova farnosti.
Od soboty před Smrtnou nedělí 22. března 1969 do Květné neděle 30. března 1969 konala se v Babicích duchovní obnova Oživení víry Božího lidu v Babicích. Vedl ji dominikán P. Jakub Zemek a premonstrát P. Jan Baptista Valášek. P. Zemek, přišel vlastně pokračovat v misiích, které zde v roce 1947 konal. Během celé té doby bylo mu jíti cestou hlubokého ponížení od nespravedlivého soudu, křížovou cestou kriminálů, přes Kalvárii zdánlivé beznaděje až k nedělnímu ránu, kdy se rozbřesklo světlo svobody a došlo k uvolnění. Doposud je zaměstnán jako skladník u Pozemních staveb v Brně.
Jeho kázání jsou hluboká, argumentace velmi průkazná a celé jeho vystoupení je charismaticky působivé. Během těch promluv přes epidemii nachlazení a chřipky nikdo ani nezakašlal. Farnost se schází hlavně při večerních bohoslužbách. Ráno jsou dvě mše svaté. Při každé má celebrovat misionář promluvou.
Už po vánocích jsme prosili řeholní sestry, zdejší rodačky, sestru M. Jarolínovu (Křivovou) v Bílé Vodě, sestru Měčislavu Čevelovou a Doubravku Dudeškovu v Choryni, aby se za zdar obnovy modlily a přinášely oběti. Ujistily nás, že tak velmi ochotně činí. Rovněž byly požádány známé sestry v Kroměříži, v Celožnicích (vincentky), pak v Lechovicích, Novém Jičíně a Opavě (františkánky). Jak P. Zemek prohlásil, jen milost a milosrdenství Boží může z nás něco udělat.
Přes nezvyk a velkou všeobecnou zaměstnanost lidu, byla účast věřících na duchovní obnově pěkná. Bylo podáno přes 1.500 svatých přijímání. Před zahájením byli si otcové misionáři pro požehnání na Velehradě u hrobu tatíčka Stojana a na Hostýně.
Když při prvním shromáždění nebyl kostel naplněn, prohlásil P. Zemek: Musíme počkat až co nám Pán Bůh z toho za týden udělá. A Pán Bůh s námi zatočil až se nám z toho dech zatajil. Při ukončení tu zemřel misionář P. Jan Baptista Valášek. Jeho skon byl tím nejvýmluvnějším kázáním. Když duchovní správce v neděli ráno po bohoslužbách Božích předčítal telegram, že 30. března 1969 v 9.15 hodin P. Jan Baptista Valášek v nemocnici skonal, propukl celý přeplněný kostel v hlasitý pláč. Jeho pohřeb se konal v Babicích ve středu Sv. týdne 2. dubna 1969. Byla to mohutná manifestace víry a vděčnosti za svaté kněžství. Vjezd kněze mučedníka do slávy. A to za písně Bože cos ráčil a za zvuků chorálu Svatý Václave. Doprovázela krojovaná nivnická dechová hudební kapela.
Bylo zde asi 50 kněží. Pochovával opat Augustin Machalka za asistence otců premonstrátů. Přítomný byl též generální vikář brněnský Dr. Vladimír Nováček. Otec biskup Štěpán Trochta poslal soustrastný telegram. Rovněž i otec biskup Stanislav Zela z Radvanova se omluvil, že nemohl přijet. Oba byli upřímnými přáteli Baptisty Valáška.
Přiloženy dvě fotografie z pohřbu otce J. B. Valáška. Na prvním snímku rakev se zesnulým obklopena družičkami, na druhém snímku otec Jakub Zemek se loučí s otcem Valáškem.
Následuje tištěný program Oživení duchovní víry Božího lidu ve dnech 22. – 30. března 1969. Dále pokračuje program duchovní správy na rok 1969: 18. května slavnost prvního sv. přijímání, 23. – 24. května pouť do Čenstochové, 8. června slavnost Božího Těla.
X
Velební páni misionáři.
Víme o misiích že pronikaly do vzdálených zámořských krajin. Tam že postaví kříž a k němu svolají pak ubohé domorodce a získávají je pro ten kříž dobrotou a láskou. A křížem je pak přivádějí k Bohu a k lepšímu životu.
Přišli jste k nám vy misionáři zdaleka. A od začátku jste nám ukazovali na kříž. Láskou a dobrotou jste nás k němu vedli. A tak jste nás chtěli udělat lepšími a šťastnějšími. Chtěli jste v nás oživit víru a Pán Bůh vám za to zaplať. Pán Bůh vám zaplať za vaše krásná kázání. Vždycky jste k nám mluvili po našem. Vaší zásluhou to v naších srdcích rozkvetlo jarem Božím, jako ty květy které vám na důkaz vděčnosti podáváme. A děkujeme vám oběma za všechny a za celý národ, za to co jste pro svatou Církev a pro blaho národa po léta vytrpěli a doposud trpíte. Víme kolik bouří nad vámi se sneslo: o život bylo zápasiti vám v boji. A po tom všem Velehrad víry bez pohromy stojí. Nižádná moc už nám jej nezboří. Kéž vám za to vše od Pána Boha požehnání skane, dědictví Otců, zachovej nám Pane!
Náš drahý otče misionáři.
Tak bychom byli rádi kdybyste u nás zůstal na misiích stále. Protože Vaše misie byla misií lásky a dobroty. Velebný pane buďte našim misionářem a Pána Boha. A Pán Bůh Vám zaplať za všechno a za všechny. Na ty misie v Babicích nikdy nezapomeneme!
Dne 13. července svěcení zvonu a sv. biřmování. V říjnu uvítání a uctění ostatků sv. Cyrila.
Nezhyne rod, jenž věřit nepřestane! Duchovní správa a farní rada Babice.
X
Babický misionář P. Jan Baptista Valášek narozený 10. září 1901 v Lutopecnách u Kroměříže. Jako kněz premonstrátského řádu působil v Nové Říši, Dlouhé Brtnici a sv. Kopečku. Naposled jako farář v Zábrdovicích v Brně. Od roku 1952 do roku 1960 ve vazbě. Od roku 1960 – 1969 zaměstnán ve výrobě v Brně. Jeho působení na misiích v Babicích byla vlastně jeho druhá primice. Všecko tu konal s dojetím a nadšením. Když tu vyzpovídal v sobotu 29. března v 8 hodin večer posledního muže, klesl u dveří fary.
Při generálním sv. přijímání farnosti v neděli 30. března 1969 ráno v 9. 15 hod. skonal.
Pohřeb v Babicích ve středu 2. dubna 1969 o 10. hod. V týž den o 3. hod. odpoledne bude pohřben ve své rodné farnosti v Hradisku u Kroměříže
S Pánem Bohem, už jdu od vás, neublížil jsem žádnému z vás. Ni mladému, ni starému, neublížil jsem vám žádnému. A světlo věčné ať mu svítí!Kolaudace zvonu na věži v Babicích, expertiza.
Zpráva o prohlídce a zkoušce zvonu na věži římsko-katolického kostela v Babicích u Uh. Hradiště, kterou vykonal diecézní kolaudátor zvonů Jaroslav Dobrodinský z Pelhřimova dne 11. dubna 1969 za přítomnosti místního duchovního správce.
Ve zvonici visí zvon z roku 1899 od Petra Hilzra z Vídně-Nového Města průměru 53 cm, váhy cca 85 kg na železné stolici a nese krom věnovacího nápisu obraz sv. Antonína.
Akustická zkouška, vykonána pomocí přesných ladiček Barthemesových, má tento výsledek:
nárazový tón hlavní fis 2 – 1 terce a 2 + 1,5
spodní tón al - 2 kvinta dis 3
prima f 2 - 2 vrchní oktáva fis 3 + 1
Mají-li se dnes k tomuto zvonu pořídit chybějící dva zvony cca 200 – 50 kg možno s dobrým svědomím a vědomím navrhnout tyto zvony v ladění pouze harmonickém a sice na tónech d2 cca 215 kg, a2 cca 45 kg, nebo h2 cca 40 kg. Tak by vzniklo ladění v kvintakordu nebo sextakordu. Rozpětí ve volné stolici činí 68 cm k čemuž zde zůstala stará železná armatura. Starou armaturu možno dobře použít.
Nápis na zvonu: V Babicích v jubilejním cyrilském roce víry zvon sv. Cyrila.
Cyrilova ruka ukazuje cestu, Cyrilův hlas zněj za dne i ve snu.
Ulila: Marie Dytrychová-Tomášková z Brodku u Přerova.
Slavnost začala ráno o 8 hod. v Kudlovicích. Při slavných bohoslužbách tam měl kázání vldp. P. Tomáš Loprajz z Jalubí.
V Babicích začala slavnost posvěcení sochy P. Marie na rozcestí. „Útočiště hříšníků, oroduj za nás!“ Mohutný průvod za účasti hasičů a všech složek veřejného života se pak ubíral ke kostelu. Hrála slavná nivnická kapela.
Následují 4 fotografie.
První znázorňuje zvon připravený k zvednutí na věž, za farní radu v Babicích kmotr Lanšperk František.
Druhý snímek znázorňuje vyzdvižený zvon na laně.
Třetí fotografie oltář před kostelem obklopený družičkami.
Na čtvrté je světitel zvonu Augustin Jurák děkan z Uh. Hradiště, kazatel P. František Adamec ze St. Města a dále hlavní družičku Marii Balcárkovou č. 380.
Nápis na zvonu: V Babicích v jubilejním roce víry zvon sv. Cyrila. „Cyrilova ruka ukazuje cestu – Cyrilův hlas zněj za dne i ve snu!“ Ulila: Marie Dytrychová-Tomášková z Brodku u Přerova.
X
Dále následuje v lepený list nadepsaný z farní kroniky v Babicích:
Světová válka. V roce 1914 koncem července a začátkem srpna vypukla světová válka která bolestně zasáhla do klidného dosud života občanů a odvolala na pole válečné celou řadu mužů a jinochů z nichž se už mnozí nevrátili. Celkem padlo asi 36 zdejších rodáků. Jsou to: Býček Josef, Kutálek Jan, Varmuže Jan, Lahola Jan, Čevela Jan, Šuráň Jan, Škrabal Antonín, Matěja Vojtěch, Rožek František, Maňásek Rudolf, Dovrtěl František, Rožek Jan, Kraváček František, Kytlica Jaroslav, Rozumek Josef, Štěpaník František, Býček Ignác, Čevela Ignác, Tomaštík Cyril, Hastík Bonifác, Hastík Josef, Bičaň František, Rozumek Vincenc, Maňásek Josef, Maňásek Ignác, Škrabal František, Pavlíček Rudolf, Čech Josef, Maňásek Martin, Maňásek Josef, Čevelíček František, Čevela Štěpán, Hanák Antonín, Večeřa Jan, Varmuža František.
Všem těm dopřej Pán Bůh slávu věčnou!
XSvěcení mariánské sochy.
P. Loprajz.
Veledůstojný otče. Vy dobře znáte tento kraj, vy jste mu věnoval svou kněžskou lásku a svůj život. Prosím vás jménem Božího lidu aby jste laskavě zde na křižovatce, kde lidé mají nejvíce pilno, posvětil tuto sochu P. Marie, aby těm kdož před ní budou Matku Páně uctívat a vzývat, bylo milostí Boží pomoženo v životě časném a jednou pak byli obdařeni slávou věčnou!
XPřed svěcením zvonu:
Nejdůstojnější Otče děkane! Jménem Božího lidu farnosti babické, jménem babických a kudlovických, jménem těch co jsou zde přítomni i těch co jsou v cizině, jménem mladých, starých, nemocných a trpících, prosíme vás, aby jste nám laskavě posvětil tento zvon, aby se pro naši farnost stal hlasem víry, hlasem naděje a hlasem vyzývající k láce Boží. Aby jeho hlas varoval před pohromou, aby vzdáleným dětem Božím byl hlasem domova, aby plakal s plačícími a radoval se s radujícími!
Vy všichni, drahý Boží lide jste svědky této slavné události. Vaše oči jsou blahoslavené, že viděly tento den. Vy všichni budete svědky staletím dokud tento posvěcený zvon bude zvonit na babické věži, že byl posvěcen, vždyť vašim úsilím a vašimi obětmi, byl pořízen. Ať za vás a jménem vás všech vystoupí vaši zástupci aby slavnostními poklepy zvon přijali a předali..
Za farní radu za obec Babice Za MNV v Babicích
Za Národní frontu v Babicích Za MNV v Kudlovicích
Za požárníky z Babic Za požárníky z Kudlovic
Za JZD z Babic Za JZD z Kudlovic
Za farní radu z Kudlovic
Zástupcům firmy která lila zvon – fanfáry.
K jubileu zvonařky Fil. Janečkové – fanfáry.
V roce 1914 vypukla hrozná světová válka. Mnozí z vás na ni narukovali a nevrátili se. Jsou to: následuje výčet. Posíláme jim v této slavnostní chvíli pozdrav domova, ať jim zní hlas drahého domova a drahé vlasti. Vzhůru srdce. Vyzvedněte tento posvěcený kov, aby z této věže zněl k Boží cti, k útěše Božího lidu.
X
První svaté přijímání bylo primicí víry, naděje a lásky. Konalo se 18. května 1969. Dětí k prvnímu svatému bylo celkem 35. Pět z nich bylo starších. S hudbou zpívalo se Bože což ráčil, za velké účasti všech farníků, přišly děti od kříže před poštou do kostela na osmou mši svatou, při níž s velkou vroucností přijaly poprvé Tělo Páně.
Dne 23. a 24. května 1969 uskutečnila se autobusem pouť do Čenstochové. Organizačně celý zájezd vedl Čedok Kroměříž k plné spokojenosti všech účastníků (celkem 48).
X
Děti k prvnímu svatému přijímání 1969:
Babice:
1. Malach Ladislav 2. Horníček Luboš
3. Janeček Miroslav 4. Ulman Ladislav
5. Malenovský Josef 6. Přikryl Zdeněk
7. Babáček František 8. Vašíček Petr
9. Vaverková Zdeňka 10. Šustalová Jana
11. Chocholatá Naděžda 12. Psotková Naděžda
13. Čevelová Marie 14. Horková Olga
15. Bartoníková Naděžda 16. Martinková Zdenka
17. Hubáčková Věra 18. Vojtěšková Alena
Kudlovice:
1. Shejbal Jan 2. Obdržálek Jaroslav
3. Slavík Petr 4. Janošek Josef
5. Kraváček František 6. Joch Milan
7. Snopková Zdenka 8. Škrabalová Slavomíra
9. Jabůrková Jitka 10. Chrástková Eliška
Starší:
Malachová Alena Bruštíková Anna
Čech Ladislav Maňásková Jarmila (Hodonín)
Huštěnovice:
Zbranek Svatopluk Číhalová Bronislava
X
Jaroslav Dobrodinský
expert pro kampanologii
Státní ústav památkové péče
a ochrany přírody
Pelhřimov
Zpráva o kolaudaci nového zvonu pro farní kostel v Babicích u Uh. Hradiště kterou vykonal podepsaný dne 16. srpna 1969 v dílně Laetetie Dytrychové v Brodku u Přerova za přítomnosti autorky.
Ku starému Hilzrovu zvonu na věži z roku 1890 o průměru 53 cm a tónu fis 2- 1, objednán byl větší zvon na tónu d 2.
Zvon byl zavěšen na kladkostroji a při prohlídce vykázal vady v lití, které by snad mohly ohroziti zvuk či životnost zvonu. Nápisy jsou na zvonu správně vylity takto: Cyrilova ruka ukazuje cestu, Cyrilův hlas zněj za dne i noci. Zvon sv. Cyrila v Babicích u Velehradu v jubilejním roce víry, léta Páně 1969, ulila Marie Dytrychová-Tomášová.
Zkouška akustická vykonána pomocí přesných ladiček Barthelmesových přinesla tento výsledek: nárazový tón hlavní d2 + 1, spodní oktáva dl + 2, prima d2 + 2, tercie f2 + 2,5, kvinta a2 + 2,5.
X
Mimo Čenstochovou navštívili jsme též Osvětim, Krakov, Veličku a Kalvárii. Slavnost Božího Těla konala se s hudbou za účasti krojované mládeže a nadšených farníků ke čtyřem po osadě rozmístněných oltářů. Bylo to v neděli 8. června 1969.
Dne 14. července 1969 v pondělí konala se pouť ministrantů na Velehradě. Babičtí se všichni zúčastnili, celkem 8 ministrantů. Účastnili se též soutěže. Předsoutěž v Babicích při bohoslužbě slova se potkala s pochopením všech věřících. Pouť ministrantů na Velehradě bylo něco nového a pěkného. Přes jeden tisíc ministrantů v různých oblečeních zde bylo soustředěno kolem oltáře u kterého celebrovali novokněží (P. Stanislav Jordán rodák z Polešovic, narozený 1937, dříve zaměstnaný na dráze ve St. Městě).
Od 21. do 26. července 1969 účastnilo se našich 7 ministrantů: Maňásek Pavel, Maňásek Vítězslav, Maňásek Josef, Dokoupil Milan, Bohun Bohumil, Bohun Antonín a Alois Bříštěla, ministrantského týdne ve Strážisku u Prostějova. Celá akce byla velmi užitečná a třebaže probíhala velkým stylem v krásné přírodě (harmonika, trumpety) skončila společným svatým přijímáním všech. Celkem jich tam bylo na 120 a vedl to P. Pavel Zíbal místní duchovní správce.
Přiložena zpráva o kolaudaci zvonu.
X
Přiložen je i dopis P. Jakuba Zemka, který zaslal po misiích místnímu duchovnímu správci:
Můj milý Otče Františku, pozdravuju Tebe i Tvé farníky a to víš, že na Vás často vzpomínám. Vždyť po tolika letech jsem konal právě první misie u Vás a při nich tam zemřel náš milý Otec Baptista Valášek, kterého jsme měli oba tak rádi. Víš, když tak nad tím někdy uvažuju, myslím, že toto byl zlatý hřeb misií, i když to bylo tak bolestné, tak nenadálé...
Otec Jan nám skutečně ukázal svou velikou lásku k duším. Vždyť on, který byl jaksi „odepsán“ z kněžských řad, mohl užívat v klidu svého důchodu a odpočinout si od tělesné i duchovní práce. Ale sotva to bylo povoleno, aby mohl jít pracovat k Vám, šel s nadšením, nesmírně rád. Sám z vlastní horlivosti začal kázat při mši svaté ač mu to dělalo potíže, neboť byl nemocný. Býval dojat při těchto promluvách. Sám mě říkával: Víš, když mě umřela maminka, zadržel jsem slzy, ale zde, když mohu kázat, pláču jako děcko...!
Ještě v tu sobotu když jsme přijeli od p. děkana z Uh. Hradiště seděl u mě chvíli v pokoji a pak si odešel něco číst a za chvíli přišel říkal mně: Mrzí mě, že jsem si nepřipravil i večerní kázání, víš, abych Ti pomohl.... A zatím kázal vlastním životem. On nepotřeboval kázat, vždyť Tvoji farníci ho viděli jak obětavě zpovídal, viděli ho při mši svaté, jak ji zbožně sloužil. Víš jak trpěl bolestí nohou a vůbec o tom nemluvil.
Tak si někdy vyčítám, že jsme měli být na něho přísnější a neměli jsme mu dovolovat, aby šel zaopatřovat v to úterý. Byl takový vítr. Ale marně jsem se nabízel, že půjdu, on chtěl pomoci a já jsem nechtěl, aby si myslel, že snad už se k tomu nehodí, že je starý...., ale opravdu jsem ho měl přemluvit. Tak nastydl, snad toto nachlazení oslabilo jeho organismus, Bože můj, což víme, proč to tak a ne jinak? A nakonec dává těmto svým misiím pečeť svou krví a svým životem. Bylo mě hrozně smutno a kdyby nebylo těch starostí jak zařídit pohřeb, nevím jak bych se z toho dostal. Tvým farníkům nevymizejí dlouho tyto misie právě pro jeho smrt. Kázání se zapomenou, ale smrt člověka který přijel z dálky, aby Tvým farníkům dával útěchu ve svaté zpovědi a lámal jim Slovo Boží, to nezapomenou nikdy. A nezapomenou na ten jeho triumfální pohřeb. Víš, měl jsem radost a dosud jsem Ti nepoděkoval za to žes nechal hrát ty chorály. Skutečně smrt neni přece hrozná, zvláště smrt ve službách Velkokněze Ježíše Krista, to skutečně byla oslava kněze jdoucího vstříc svému Mistru. Když se zpívalo po cestě Bože cos ráčil... nebylo to zopakování celé svaté misie konané na památku sv. Cyrila, neoživovala se to znova víra v lidu Božím babické farnosti?
A tak se s Tebou dělím o své vzpomínky. Myslel jsem si že budeme jako dva potulní kněží chodit spolu na tridua a misie, že „dohoníme“ co jsme zameškali vězením. A tak jako jsme přišli do Babic, ale odjel jsem sám, tak nyní cestuju sám. Myslím, že jeho přímluva mně provází. Měl mě rád a přál si, aby se duchovní obnova vždy vydařila. Což víme, co všecko na ten úmysl obětoval? Kolik modliteb, bolestí, sebezáporu? Víš, když jsem ve své promluvě podával hlášení p. opatovi, že Jan Baptista Valášek padl jako hrdina, byl jsem o tom z hloubi duše přesvědčen. Což jsou hrdinové jen ti co umějí střílet anebo zachraňovat životy lidí? A neni hrdina kněz, který ve službách věřících padne vysílením? On nečekal žádné odměny, on tam nešel pro zisk, šel tam z lásky k těm duším. Dal se jim plně. A snad to jeho srdce nevydrželo, tolik dojetí, tolik lásky k lidem a on padl.... Padl v Babicích,blízko Velehradu. A tak vím, že Ty i Tvoji farníci na něho budete pamatovat. Opravdu škoda, že nemohl odpočívat na Vašem hřbitově. Ale to je celý on.... Nikdy nechtěl být středem pozornosti. A tak od Vás odešel, odpočívá ve své farnosti. Zastaví se někdo občas u jeho hrobu?
Františku, Pán Bůh Ti žehnej i Tvým farníkům. Modleme se za sebe navzájem!
Pozdravuj všechny Tvé farníky!
A přeji Tobě i farníkům požehnané svátky. Tvůj Jakub Zemek.
X
Dále v kronice následují tři fotografie:
Nadepsáno: při slavnosti sv. biřmování v Babicích 18. října 1969, zároveň slavnost uctění ostatků sv. Cyrila po 1.100 letech Cyrilova vizitace v Babicích.
Na prvním snímku záběr kříže před kostelem s oltářem. Na druhém snímku upomínková fotografie na sv. biřmování znázorňuje oltář v kostele, dále záběr na babický kostel, na kříž u kostela a sochu svatých z Kudlovic. Na něm nápis na památku na sv. biřmování které přijalo 467 biřmovanců dne 18. října 1969 v Babicích u Velehradu. Uděloval světící biskup pražský Th. Dr. Kajetán Matoušek. Třetí fotografie znázorňuje biskupa K. Matouška při biřmování družiček.
Sv. biřmování udělováno ve mši svaté. Při slavnosti hrála nivnická kapela.
X
Dne 2. listopadu 1969 dušičková slavnost.
Cyrilský rok víry vyvrcholil pietní vzpomínkou na všechen zemřelý Boží lid.
Tento den v neděli o 1/2 14. hod. vyzváněno, koncert nivnické hudby v kostele a před kostelem s duchovním programem. Kondukt za všechny věrné zemřelé před kostelem. Pak za pěkného počasí průvod věřících na hřbitov. Hudba hrála smuteční pochody. Na hřbitově u hlavního Kříže promluva, modlitby za zemřelé a pak duchovní koncert zpěváků i hudebníků. Každý stojí u hrobu svých drahých a celým hřbitovem se nese: Blíž k Tobě Bože můj...
Ejhle Hospodin příjde!
Bezprostřední duchovní příprava na vánoce v sobotu 20. prosince 1969 a v neděli 21. prosince 1969. Káže a zpovídá P. Jan a Dr. František Horák ad. ze Spytihněvi.
X
Stav Božího lidu ve farnosti Babice v roce 1969.
Oživení víry Božího lidu. Cyrilský rok víry zahájen při misiích od 22. do 30. března 1969. Jejich vyvrcholením byl pohřeb misionáře P. Valáška dne 2. dubna 1969.
Dne 18. května 1969 první svaté přijímání, primicie víry, 35 dětí.
Dne 23. a 24. května pouť do Čenstochové, 48 účastníků.
Dne 8. června 1969 slavnost Božího Těla.
Dne 14. července 1969 pouť ministrantů na Velehradě. V soutěži slušně obstáli.
Od 21. do 26. července 1969 stanování ministrantů ve Strážisku u Prostějova.
Dne 24. srpna 1969 svěcení zvonu: Cyrilova ruka ukazuje nám cestu!
Dne 18. října 1969 svaté biřmování. Uděloval je Dr. Kajetán Matoušek, 467 biřmovanců. Doposud si otec biskup s některými dopisuje. Téhož dne uctění ostatků sv. Cyrila, Cyrilova vizitace.
Vlastní stav Božího lidu:
Babice: narozených 28 pokřtěných loni 25 (15 chlapců, 13 děvčat)
Kudlovice: narozených 15 pokřtěných loni 16 (8 chlapců, 7 děvčat)
celkem: 43
Babice: pohřbených 11 mužů, 7 žen loni celkem 20
Kudlovice: pohřbených 7 mužů, 9 žen loni celkem 16
celkem: 34
Svateb v Babicích: 12 párů loni 6
Svateb v Kudlovicích: 5 párů loni 5
celkem: 17
Celkem všech katolických křesťanů ve farnosti je 2.400 osob. Úřední vydání činí 68.617,90 Kčs. V záložně je 3.490 Kčs. Nový zvon 25.300 Kčs.
Obětavostí členů farní rady a všech farníků bylo uskutečněno odvodnění kostela a fary. Zařízeno ústřední topení v celé faře. Vymalování fary. Uskutečněno vybetonování prostranství před kostelem. Pořízen nový zvon. Zařízeno akumulační topení do kostela. Pořízena gotická roucha všech barev. Obnoven kříž v Babicích a Kudlovicích. Obnovena a posvěcena socha P. Marie na rozcestí.
Všem Pán Bůh zaplať!
Rok 1970.
Sankandrijské jubileum.
Dne 13. a 14. března 1970 na oslavu 350 let od smrti blahoslaveného Jana Sarkandra, který zemřel 17. března 1620, konaly se ve farnosti Sarkandrovské dny. Byla to svatopostní duchovní obnova farnosti. Kázal a zpovídal P. Stanislav Kabeláč administrátor z Nedakonic, P. Jan Huňka z Jalubí a Dr. František Horák administrátor za Spytihněvi.
P. Mitošinka františkán z Uh. Hradiště dne 22. dubna 1970 účastnil se smutného pohřbu mladé matky (33 let) Františky Hubáčkové z Babic č. 390. Měl výmluvnou a dojemnou homilii.
První svaté přijímání se konalo slavnostním způsobem ve svatodušní neděli 17. května 1970. Všech dětí bylo 31. Většinou byly ve slováckých krojích. Průvod s hudbou šel od fary k poště a do kostela – Bože cos ráčil...
Seznam dětí které přijaly první svaté přijímání:
1. Babáček Milan Babice 2. Čech Libor
3. Houžvičková Ladislava 4. Fusek Zdeněk
5. Jurásková Helena 6. Kolomazníková Eva
7. Kopřiva Josef 8. Krásný Jiří
9. Kedra Josef 10. Lahola Zdeněk
11. Machuča Josef 12. Mitáček Pavel
13. Mráz Břetislav 14. Rezek Jiří
15. Retlová Drahomíra Babice 16. Rozumek František
17. Rozumek Pavel 18. Šenkeříková Miroslava
19. Šilháková Marta 20. Šimčák Radim
21. Škách Zdeněk 22. Vranka Lubomír
23. Belant Jan Kudlovice 24. Janošek Miroslav
25. Kutálková Ivana 26. Snopek Vlastimil
27. Škrabal František 28. Matysík Jaroslav
29. Tománek Josef 30. Tomaštík Mojmír
31. Večeřa František
Přiložena fotografie a na ní je babický kostel a hlavní oltář. Na ní nápis: Vzpomínka na první svaté přijímání které přijal v chrámu Páně v Babicích dne....
Další barevný snímek je záběr z kostela hlavního oltáře při svaté mši, při prvním svatém přijímání.
Májové pobožnosti konaly se každý den a se mší svatou. Byly promítány světelné obrazy misijní: černoušek Bambo. Účast zvláště mládeže byla vždy pěkná.
Slavnost Božího Těla.
Konala se v neděli 31. května 1970 po svátku Božího Těla. Farnost přičiněním farní rady se na tu slavnost důkladně připravila. Opravena omítka zvenku na kostele, sokl u kostela čerstvě natřen, opravena omítka na farní budově a fara zalíčena. Upravena náves, vydlážděny chodníky a cesta kudy se ubíral průvod byl manifestací víry, naděje a lásky ke Kristu Svátostnému. Hrála krojovaná nivnická a babická hudba. Ke slavnosti byla radost připojena.
Kanonická vizitace.
Dne 13. června 1970 vykonal kanonickou vizitaci farnosti babické otec místoděkan ze Stříbrnic P. Josef Macík. Konkomisař P. František Adamec ze St. Města. Přítomným členům farní rady poděkoval za obětavou spolupráci v duchovní správě a všem věřícím bylo v následující neděli projevena jeho radost nad dobrou vůlí která je tu všude patrná. Ať víře vždy věrni zůstanou babičané!
Dne 18. října 1970 slavnost posvěcení chrámu Páně – hody.
Při všech trojích bohoslužbách kázal p. děkan z Přerova Alois Cindler. Dnes a dennodenně žijme podle Desatera. Účinkovala rytmická skupina z Gottwaldova.
Dne 1. listopadu 1970 dušičková slavnost na hřbitově za účasti dechové hudby, pěveckého sboru a recitátorů. Recitace školní mládeže:
1. Slyš kostelních těch zvonů znění.
2. Za dědinou u Kudlovic hřbitovní je zahrada.
3. Ó neni na světě nikdo tak ubohý.
4. Náš tatíček, Bůh ho živ, na nás vždycky myslel dřív.
5. Až pomine tento svět.
6. V náručí Boží odkud jsme vyšli.
Na dušičky vzpomínejme: Vzpomínáme zvláště na naše drahé zemřelé, kteří letošního roku Pán Bůh povolal na věčnost.
Z Babic:
Kohn František č. 209 pohřben 4. ledna 1970
Kutálková Matylda č. 30 - 21. ledna 1970
Hradil Alois č. 251 - 4. února 1970
Hrdinová Anastázie č. 215 - 4. dubna 1970
Čechmánek Antonín č. 200 - 18. dubna 1970
Hubáčková Františka č. 390 - 22. dubna 1970
Večeřa Karel č. 41 - 26. dubna 1970
Belantová Marie převezena z Javorníka - 13. května 1970
Býček Stanislav č. 111 - 23. května 1970
Bubíková Leokadie č. 170 - 3. června 1970
Flekač František č. 347 - 11. července 1970
Hastík Jan č. 96 - 5. srpna 1970
Matějová Josefa č. 266 - 19. srpna 1970
Huťka Bohumil č. 43 - 22. června 1970
Z Kudlovic:
Mihal Josef ze Spytihněvi - 28. února 1970
Fusek Bedřich č. 30 - 2. dubna 1970
Navrátilová Aloisie č. 70 - 29. dubna 1970
Tomaštík František č. 166 - 29. května 1970
Horníček Stanislav č. 123 - 15. července 1970
Fajtl Josef č. 235 - 16. října 1970
Za bratříčka, za sestřičku,
za tatíčka, za mamičku,
za dědečka, za babičku,
v duchu šeptám modlitbičku!
Smilujte se nad námi aspoň vy přátelé naši, když ruka Páně dotkla se nás.
Dne 11. prosince a 13. prosince 1970 adventní obnova: P. Stanislav Kabeláč z Nedakonic: Hřích neštěstí pro člověka, Konec dobrodružství. Děkan Alois Cindler: Nevděk člověka za milost Boží – císař Basil nechal popravit šlechtice, který mu zachránil život. Dr. František Horák: K svatému přijímání kdy a jak?
Účast věřících u svátostí byla spontánní.
Dne 20. prosince 1970 instaloval vylepšený Betlem pod kůrem v kostele Antonín Potomák z Popovic č. 33. Nová jeskyně, osvětlené domky, rybníček s kačenkami, větrný mlýn pohyblivý a zvířátka spěchající k Ježíškovi.
Dne 20. prosince 1970 odstraněn z kostela boční oltář a ozářena žárovečkami socha P. Marie i průčelí kostelní lodi.
Vysvětlení věřícím:
Oltář je v kostele potřebný k tomu, aby se u něho sloužila mše svatá. Když se u něho mše svatá neslouží, neni potřebný. Podle nejnovějších směrnic daných koncilem pod vlivem Ducha svatého... nesmí být sloužena žádná mše svatá u vedlejšího oltáře (ani na sv. Hostýně), když se slouží mše u hlavního oltáře. Když je přítomno více kněží, koncelebrují. V obnovených kostelích (Otrokovice-Gottwaldov) je vše velmi krásné a povzbudivě zařízeno a neni tam ani hlavní oltář ve starém stylu. Jen obětní stůl a svatostánek.
Ulpívat na starých a přežitých věcech znamená bránit se Duchu Svatému a zarmucovat samotnou P. Marii. Její úcta i u nás musí ještě více zvroucnět. To se ale nestane nějakými antipendiemi.
Její ozářená socha bude na čelném místě v kostele a časem možno pořídit pod kůrem na stěně svatohostýnskou sietu. Betlém neni možno postavit na jeho staré místo, když jsou tam kamna. Když zabere část kostela Betlém a druhou část kostela vedlejší nepotřebný oltář, kde zůstane místo pro Boží lid?
Přesvaté Panně nutno stavět oltář a pomník v srdci, pokorou, čistotou a poctivostí života i když se člověk těžko loučí se starými projevy zbožnosti. Ustup řádstvo zastaralé.... staré ať ustoupí, když nové je tak pěkné.
Poznámka: Duchovní správa nechce přes vůli věřících nic podnikat v té věci. Má jen zájem na zvroucnění náboženského života ve farnosti a proto chce Božímu lidu nabídnout vždy jen to nejlepší. I pokud se týká bohoslužeb a bohoslužebných symbolů. Pokoj lidem dobré vůle.
Dne 28. a 29. prosince 1970 podnikl duchovní správce pouť s těmi jednotlivci ze školní mládeže co vypomáhají v kostele (byli veřejně zkoušeni z náboženství) k jesličkám brněnských kostelů. Nejpěknější u minoritů a sv. Jakuba, Eucaristiánů a hrobka u kapucínů.
X
Stav Božího lidu ve farnosti babické za rok 1970:
Pokřtěných, za Boží lid přijatých:
Babice: 34 (17 chlapců a 17 děvčat – loni 28 )
Kudlovice: 11 ( 6 chlapců a 5 děvčat ) – loni 15
celkem letos 45 – celkem loni 43
Aby prospívali věkem a i moudrostí a Boží milostí!
Sezdaných:
Babice: 10 párů – loni 12 párů
Kudlovice: 4 páry – loni 5 párů
celkem: 14 párů – loni 17 párů
Aby ve věrnosti Bohu byli věrni vždy sobě!
Pohřbených:
Babice: 15 – loni 18
Kudlovice: 7 – loni 16
celkem: 22 – loni 34
Světlo věčné ať jim svítí!
Celkem o 23 narozených víc než zemřelých. Všech křesťanů ve farnosti asi 2.400 osob. U prvního svatého přijímání bylo 31 dětí. Do náboženství chodí 205 dětí.
Příjem: 25.583,40 Kčs, vydání: 25.510,68 Kčs, na běžném kontě: 10.037,44 Kčs, celková hotovost: 10.110,16 Kčs.
Nic nežádám, jenom to samé: aby nás Pán Bůh miloval, hříchy odpustil, nebe dal.
V červnu a srpnu zúčastnilo se 5 chlapců a 5 děvčat duchovních kursů v Liptáni u Krnova. Přišli velmi nadšeni a proměněni.
Rok 1971.
Dne 31. ledna 1970 slavnost křesťanských rodin. Ženy a matky jdou se svící v ruce na ofěru. Je to obnova jejich obětování. Hraje dechová hudba ze Spytihněvi a zpívá umělec Sta. Hrubiš z Uh. Hradiště.
Dne 14. února 1971 farníkům a farní radě v Babicích předány diplomy od kap. ordinátu v Olomouci ( leden 1971 č. j. 143/71 ), kterými vyslovil farníkům a farní radě poděkování za spolupráci v duchovní správě.
Dne 14. března 1971 neděle křesťanských mužů ke cti sv. Josefa. Hraje a zpívá soubor ze St. Města: Pane smiluj se, Ó Maria matko milá, Ještě nikdy nikoho neopustila!
Dne 19. až 21. března 1971 svatopostní duchovní obnova ve stojanovském duchu. Vede ji P. František Slováček administrátor z Jalubí a P. Jan Huňka farář ve výslužbě z Jalubí.
Promluvy: pátek a sobota P. Slováček – příprava k svátosti pokání. Neděle: P. Huňka – Stojan a zpověď, Stojan a sv. Cyril. Po všechny dny příležitost ke společné sv. zpovědi.
Dne 4. až 11. dubna 1971 obřady svatého týdne jsou podle nového kratší a velmi pěkné. Účast věřících je též větší. Velikonoční sbírka na olomouckou katedrálu a na Velehrad a místní potřeby vynesla přes 12.000 Kčs.
Dne 2. května 1971 pobožnost a porada rodičů těch dětí, které mají 23. května 1971 přistoupit k prvnímu svatému přijímání. Opravdová a upřímná. Májové pobožnosti se konaly denně za pěkné účasti i mládeže. Promítán diafilm: Bymbo, Otec vyhoštěných P. Damián de Veuster, Tatíček Stojan. Třikrát zpíval místní pěvecký sbor a na předposlední hráli Májové královně Nivničané.
Dne 23. května 1971 první svaté přijímání dětí z Babic z Kudlovic a Huštěnovic. Z babické farnosti 25, z huštěnovické 17. Celkem 42. Shromáždily se před kostelem a pak za doprovodu dechové hudby byly slavnostně uvedeny k oltáři. Modlily se a zpívaly Ejhle oltář s ostatními. Přípravu, poděkování za ně, vykonala Marie Balcárková. Velmi pěkná, dojemná slavnost za účasti všech věřících. Roku 1971 k prvnímu sv. přijímání dne 23. května :
Babice:
1. Babáček Jiří pokřtěn 10. 2. 1963
2. Daněk Jiří - 20. 5 1962
3. Abrahám Stanislav - 24. 6. 1962
4. Kaňa Vladimír - 8. 4. 1962
5. Lyščař Lumír
6. Šustal Jaroslav - 3. 6. 1962
7. Válek Jiří - 19. 8. 1962
8. Bilíková Arnoštka - 24. 6. 1962
9. Hubáčková Marie - 23. 4. 1962
10. Jelínková Lenka - 10. 6. 1962 v Bystřici pod Pernštejnem
11. Jurčová Věra - 29. 4. 1971
12. Klajnová Lenka - 17. 6. 1962
13. Rezková Alena - 29. 7. 1962
14. Šenkeříková Jaroslava - 23. 9. 1962
15. Vašíčková Vlasta - 23. 4. 1962
16. Vykoupilová Marie - 12. 8. 1962 Ostrava
17. Vyskočilová Zuzana - 17. 12. 1961
Kudlovice:
18. Hastík Josef - 12. 4. 1970 ?
19. Kolomazník Libor - 16. 12. 1962
20. Tománek Ladislav - 17. 6. 1962
21. Mokrošová Jarmila - 16. 8. 1962
22. Hejdová Ludmila - 7. 1. 1962
23. Švecová Věra - 10. 8. 1962
24. Vandová Marta - 6. 5. 1962
25. Gerži Roman - 30. 9. 1962
Obnova křestního slibu před prvním sv. přijímáním.
Křtem sv. jsme se staly dětmi božími. To nám umožnil Ježíš Kristus když za nás umřel. Křtem sv. je nám zjednán přístup k boží hostině, ke sv. přijímání. Děti boží mají a mohou požívat chléb andělský. Proto nyní obnovme to, co za nás kdysi, hned po našem narození, slibovali kmotrové a rodiče. Zřekněme se hříchu a slibme před Bohem, že mu chceme sloužit ve sv. církvi Kristově.
Drahé děti, miláčci boží táži se vás: zříkáte se tedy ducha zla? Ano.
Zříkáte se všeho co tento duch zla působí? Ano.
Zříkáte se také všeho čím se tento duch zla pyšní? Ano.
Věříte v Boha Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země? Věříme.
Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově? Věříme.
Věříte v Ducha svatého, svatou Církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný? Věříme.
Tak jak je upřímný váš slib, ať je upřímný i váš život. A Beránek Boží který snímá hříchy světa neopustí svou ovečku, dušičku vykoupenou svou vlastní krví.
Dne 13. června 1971 slavnost Těla a Krve Páně (Božího Těla) vykonána v kostele. Po každé mši svaté pobožnost u jednoho oltáříčka. Večer pak u čtvrtého oltáříčka. Při prvních dvou mších svatých hrála ( o 7. a 9. hod.) dechová hudba: Buď dnes ke slavnosti, Ježíši Králi a Bože chválíme Tebe. Družičky tvořily věnec kolem oltáře. Odpadl sice průvod, ale bylo to pěkné a opravdové.
Dnem 9. června 1971 dopoledne zastavil se v Babicích kapitulní vikář Josef Vrána a P. Chvostek, aby dali dispozice pro zřízení oltáře coram populo.
Při kanonické vizitaci dne 22. června 1971 viděli:
Augustin Jurák děkan František Adamec konkom.
razítko Děkanský úřad
Uh. Hradiště
Následuje fotografie na níž je P. František Urban a chlapci v krojích z Babic, Kudlovic a Huštěnovic při prvním sv. přijímání 23. května 1971.
Další fotografie děvčata z Babic, Kudlovic a Huštěnovic při prvním sv. přijímání 23. května 1971 s P. Františkem Urbanem. Všechna děvčata jsou v krojích, pouze tři z nich jsou v bílých šatech.
Dne 4. července 1971 před nejsvětějším svátkem farnosti, sv. Cyrila a Metoděje hráli a zpívali při obojích službách Božích našim Otcům i farníkům milení Staroměšťáci. Pěvecký a hudební soubor Rytmika.
Zastupování v Huštěnovicích:
Od květné neděle 4. dubna 1971 připadla duchovní správě v Babicích povinnost zastupovat onemocnělého P. Rudolfa Matěnu v Huštěnovicích. Do července tam v neděli působil P. Jan Huňka. Huštěnovičtí farníci jsou velmi vděčni a působení je tam velmi radostné.
Dne 11. a 12. října adorační zpověď farnosti. Vypomáhá P. Jan Huňka z Jalubí a P. Antonín Urban z Lukova. Mužům je dána možnost sv. zpovědi na kůru. Účast všech byla pěkná.
Dne 17. října 1971 v hody a pak 31. října 1971 se konaly služby Boží za účasti dechové hudby, 31, října 1971 na počest všech věrných zemřelých. Ejhle oltář a Ježíši Králi.
Vánoční svátky za pěkného počasí, je teplo, oslavili věřící opravdově. Kostelík byl stále plný. Jesličky jsou vylepšené, figurky opravené a nové z keramiky pořízené. Vánoční sbírka vydala 9.665 Kčs.
Běží časy, běží, všechno sebou mění. Kéž Duch svatý láskou nás naplní.
Stav božího lidu ve farnosti Babice za rok 1971:
Pokřtěných za Boží děti přijatých:
Babice: letos: 24 ( 13 chlapců, 11 děvčat ) loni 34
Kudlovice: letos 18 ( 9 chlapců, 9 děvčat ) loni 11
celkem v celé farnosti: 42 loni 45
Aby s Boží milostí i prospívali věkem a moudrostí.
Sezdaných:
Babice: 9 párů loni 10 párů
Kudlovice: 3 páry loni 4 páry
celkem: 12 párů
Aby ve věrnosti Bohu byli věrni sobě!
Pohřbených:
Babice: 17 ( 9 mužů, 8 žen ) loni 15
Kudlovice: 9 ( 7 mužů, 2 ženy ) loni 7
celkem: 26
Světlo věčné ať jim svítí!
Počet bohoslužeb za rok 1971: 450. Průměrná účast za neděli 1.500, průměrná účast za týden 1.500, počet biřmovanců 2 (Napajedla). Do náboženství přihlášeno Kudlovice: 25, Babice: 126, celkem 151. Všech katolických křesťanů asi 2.400.
Příjem: 29.812,72 Kčs, vydání: 29.657 Kčs, v pokladně 155,72 Kčs, ve spořitelně 14.155,64 Kčs, celková hotovost: 14.311,36 Kčs.
Rok 1972.
Nad hrobem varhaníka Vincence Omelk. Za farníky Vojtěšek František z Babic č. 184:
V životě náboženském je důležitou složkou zpěv. Proto jak ve velkých katedrálách, tak v malých kostelíčkách byly instalovány varhany, aby jejich líbezné tóny doprovázely lid při jeho zbožném zpěvu. Ve světových katedrálách i v naší stověžaté matičce Praze a v jiných větších městech zasedali k varhanám hudebníci zvučných jmen a jejich hra uváděla v nadšení jak zbožný lid, tak i hudební znalce. Jinde to byli zase učitelé. Vždyť učitel, kantor, musel být hudebník a zpěvák. A v našem malém kostelíčku po zřízení samostatné farnosti babické jsi se toho důležitého úkolu ujal ty, prostý rolník, ale s láskou, s velikou láskou k hudbě v srdci. A tato veliká láska k hudbě, houževnatost a obětavost, ti pomohly překonat všechny překážky, takže jsi přes 40 let dobře zastával funkci našeho varhaníka. A i když přibývalo let a s nimi se dostavovaly různé nemoci, nebylo ti nikdy zatěžko konat dlouhou cestu z domu do kostela a na hřbitov. Konávals i v neděli i ve všední den a ve svátky. Konávals i třeba několikrát za den.
Vždycky ses staral i o nacvičování sborových zpěvů aby oslavy svátků vyzněly co nejdůstojněji. Svou lásku k hudbě jsi již od mládí vštěpoval i svému synovi, který ti byl později odborným poradcem v době služebního volna i zástupcem. Dožil ses požehnaného věku. Celý tvůj život byl naplněn prací pro rodinu a navíc povinností varhaníka. I když už tvé vlasy stářím zbělely a tělo chřadlo, stále jsi plnil svou službu.
Teprve před třemi roky tě stáří zdolalo natolik, že jsi už nebyl schopen zastávat svou službu. Tehdy utichaly v našem kostelíčku varhany, když i tvůj syn a Marie Maňásková byli v zaměstnání. Dlouho jsi pracoval neúnavně a svědomitě pro naši farnost. Tvé zásluhy jsou veliké. Proto ti my farníci při tvém odchodu na věčnost za nás děkujeme a budeme prosit Boha, aby ti za všechno za nás odměnil na věčnosti. Jako varhaník jsi doprovodil stovky našich farníků na jejich poslední cestě. Proto my živí činíme povinnost splatiti tento dluh a v hojném počtu tě doprovázíme. S Pánem Bohem a na shledanou.
X
Vincenc Omelka varhaník sloužil ve farnosti babické jako obětavý varhaník od jejího počátku. Vedl kostelní pěvecký sbor a postaral se o pěkné a důstojné sbory při pohřbech. Jeho syn Josef, nadaný hudebník, komponista, jej v jeho stáří ochotně zastupoval. Zemřel po těžké nemoci dne 12. ledna 1972 ve věku 87 let.
X
Na rozloučenou s farníky P. František Urban 27. února 1972:
Drazí farníci.
Je možné, že už příští neděli bude zde můj nástupce P. Josef Zimčík administrátor z Vracova. Je to výborný a horlivý kněz a jeden z mála mladších. Já jsem přesvědčen, že je to vůle Boží, aby Babice, Huštěnovice měly mladšího kněze. Plány Boží jsou ty nejlepší a proto neni radno do nich zasahovat. A také já jsem přesvědčen, že jej přijmete s takovou láskou s jakou jsem byl tu přijat já. Také jsem mu psal, že už se na něj těšíte.
Říkával nám náš vychovatel v semináři, nynější p. biskup Tomášek: Hodným dětem řekněte, že je máte rádi až nakonec, dřív ne. Za všechno vám moji drazí z upřímného srdce děkuji. Že jsem vás měl všechny rád, to jste museli sami cítit, ale teď vám to musím říct nahlas. Měl jsem z vás vždycky jen radost. A neviděl v žádném z Babic nebo Kudlovic nepřítele. Někteří z těch co nechodí do kostela měli nebo mají jiné názory, jsou třeba protivné mojím ideovým názorům, ale nejsou to nepřátelé. Každý má právo na svůj názor, neboť každý bude sám za sebe zodpovědný a já nemám právo ho za to nenávidět. Tak tedy s Pánem Bohem a Pán Bůh zaplať za všechno. S Pánem Bohem když jdu od Vás, neublížil mi, neublížil mi tu nikdo z vás.
Váš P. František Urban administrátor.
X
Zápis nového duchovního správce:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého začínám své působení v nové farnosti v Babicích. Byl jsem přeložen z Vracova a tak na Hod Boží Velikonoční dne 2. dubna 1972 jsem přijel, abych přinesl oběť nejsvětější. První dojem nebyl pro mně příliš radostný. Kostelíček malý a ještě poloprázdný. Všecko se však brzy zlepšilo, kaplička se po několika nedělích naplnila a lidé nabízeli spolupráci. (P. Josef Zimčík)
Kostelíček byl bez věžních hodin, vypadal jako slepé dítě, objednal jsem proto věžní hodiny od Okresního průmyslového podniku ve Vyškově. Farníci vedení panem Antonínem Škrabalem, Josefem Maňáskem, Josefem Gajdošem, Oldřichem Šuráněm a jinými, postavili lešení, udělali díry pro hodiny. Při tom se opravila celá zevnější fasáda kostela. Tak před svátkem sv. patronů našeho chrámu Cyrila a Metoděje byla věž ozdobena překrásnými a přesnými hodinami.
Do vánoc se ještě vyměnila okna na farní budově a připravil materiál na příští rok pro opravu fary. U prvního sv. přijímání bylo 23 dětí. Pak jsme se připravovali na vánoční svátky vroucí pobožností všech farníků. Hojnou účastí na rorátních mších svatých, svatou zpovědí a svatým přijímáním. Na Štědrý den jsme měli mši svatou o 9. hod večer. Celé svátky proběhly bez zvláštního vzruchu. Zima byla mírná a o uhlí a dříví nebylo nouze. V srpnu jeli farníci dvěma autobusy i s hudbou do Bukové blahopřát svému prvnímu faráři P. Antonínu Kolářovi k 50 - letému kněžství.
XX
Rok 1973.
V novém roce 1973 jsme si dali liturgické heslo ze mše svaté jako program našeho jednání pro celý rok: Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Smrt Kristovu chceme zvěstovat svému okolí tím, že odumřeme hříchu, že budeme ze všech sil bojovat proti jeho neustálým nástrahám. Vzkříšení budeme vyznávat pravou vírou, nebojácností pro nebeské království, které nám Pán Ježíš svým vzkříšením zajistil, chceme přinášet i oběti. Na Kristův příchod a tím i na naši smrt se chceme připravovat životem v bázni Boží.
Křest dětí byl stanoven na první neděli v měsíci při hrubé mši svaté. Tatínkové a maminky, pokud možno i kmotrové přicházejí pravidelně a bez nějakého zřejmého odporu na poučení o svátosti křtu a výchově dětí.
Před velikonočními svátky vypomáhali při svaté zpovědi důstojní pánové P. Josef Kubík kaplan v Uh. Hradišti a P. Oldřich Klabačka důchodce v Mařaticích.
V květnu bylo první svaté přijímání 33 dětí, všechny byly v krojích. Na faře udělaly maminky dětem hostinu.
V tomto roce se také pracovalo na opravě fary. Byly dány nové dveře, fasáda ohozena brizolitem. Brizoomítkáři přijeli z Dolního Němčí, ohodili průčelí, ze dvora dokončili naši zedníci. V srpnu malíři a natěrači, dva důchodci, p. Čevela a p. ? dali do nejlepšího pořádku celou faru. Dnes obě budovy, kostel i fara, vypadají jako nevěsty připraveny ku zdavkám.
Dne 5. září 1973 byl pochován v Protivanově první babický farář P. Antonín Kolář za účasti babických farníků. Zemřel 1. září 1973. Odpočinutí lehké dej mu Pane.
Přiloženo úmrtní parte.
Dne 26. listopadu 1973 dostal administrátor P. Josef Zimčík dopis Otce biskupa, že na příkaz KCT – církevního tajemníka, je přeložen do Ostrožské Lhoty a ve středu 28. listopadu mu děkan Augustin Jurák předal dekret. Bez jakéhokoliv vysvětlení, nebo otcovského či přátelského rozhovoru se 11. prosince přestěhoval do nové farnosti. Děj se vůle Páně. Babickou farnost jsem spravoval 20 měsíců, Huštěnovice 6 měsíců.
Pán Bůh zaplať farníkům za spolupráci při všech opravách ale i za to, že Boží přikázání se snažili zachovávat. Nechť Bůh žehná jejich námahám, radostem i žalostem, ochraňuje od zlého jejich rodiny i příbytky.
P. Josef Zimčík administrátor
S Pánem Bohem.,
Následuje fotografie na níž je opravena fara v roce 1973. Další fotografie znázorňuje kostel po opravě v roce 172. Byla přiložena fotografie třetí, která však v kronice chybí.
L. P. 1973.
X
Dne 13. prosince 1973 nastoupil P. Borovička. Píše:
V posledním listopadovém týdnu jsem obdržel od Otce biskupa dopis následujícího znění: Během několika dnů dostanete dekret do Babic u Uh. Hradiště. Dosavadní duchovní správce P. Josef Zimčík z Babic odchází. Je třeba abyste vycházel nejen s věřícím lidem Božím, ale i s představiteli MNV. Před odchodem mně řekl arcibiskupský rada Ondruška: Je nutné aby byl v obci klid!
O svátku sv. Lucie dne 13. prosince 1973 jsem přijel v pozdních večerních hodinách z Hoštejna na Moravě do Babic u Uh. Hradiště. Velký stěhovací vůz přijel o několik hodin dříve. Mezitím farníci, pan Antonín Škrabal, pan Oldřich Šuráň a jiní, složili nábytek a připravili teplou svačinu na uvítanou. „Ohnivou vodu“ přinesla manželka předsedy Lidové strany pana Josefa Maňáska o něco později. Když osobní auto zastavilo před farní budovou, vyšli k uvítání dva zasloužilí farníci, pan Oldřich Šuráň a pan Antonín Škrabal. Pokusili se umačkaným cestujícím mezi zavazadly vystoupit z auta. Naposledy jsem vystoupil já, moje maličkost, se zaklesnutým věrným bílým psem Berylem, který mě doprovázel často do školy a ze škol na severomoravských lesních cestách.
Následovalo uvítání na faře. První dojmy byly skvělé. Velmi pěkný a hlavně nově opravený kostelík a k tomu ještě nově opravená, důkladně zařízená farní budova. Po občerstvení na faře následovala krátká seznamovací diskuse. Mluvilo se o opravách plánovaných na rok 1974. Ze 70% bylo už všechno opraveno. Vzpomněl jsem si na slova předchůdce P. Josefa Zimčíka při předávce fary: Neboj se, všechno je téměř opraveno. Ty už zde nebudeš mít žádné potíže. První noc na faře v Babicích dne 14. prosince 1974 se šlo spát ráno ve 3.15 hod. po vybalení nejdůležitějších věcí. Ráno mě pan děkan Augustin Jurák vytáhl z postele v 7.00 hodin. Jel oznámit do Olomouce nejdůstojnější apoštolské administratuře, že nový administrátor už nastoupil.
OCT (okresní církevní tajemník) v Uh. Hradišti soudruh Alois Dovrtěl z Babic, přijal mě přátelsky.
Za několik dní o čtvrté neděli adventní L. P. 1973 a v sobotu před ní se konala předvánoční sv. zpověď babické farnosti. Jak v sobotu odpoledne, tak i v neděli před ranní i hrubou mší svatou i odpoledne přišlo mnoho penitentů.
Před Štědrým dnem 1973 byl postaven v zadu v kostele Betlém, umístněný v novém výklenku zřízeném předchůdcem. O Vánocích překvapil pěvecký sbor nacvičenými vložkami při půlnoční mši svaté na Štědrý večer a při hrubé mši 25. prosince o Hodu Božím vánočním.
XX
Rok 1974.
V lednu 1974 poslední neděli je adorační den. Ministrantů bylo málo a pro nepříznivé počasí nepřišlo mnoho lidí.
Protože na rok 1974 byla plánována malba kostela, poslal farní úřad v Babicích ke schválení apoštolské administratuře do Olomouce návrh na výmalbu a návrh na úpravu interiéru podle nových liturgických směrnic. Návrh na výmalbu byl schválen, ale na úpravu interiéru byly předloženy dva návrhy. První návrh od ing. arch. Tomáše Černouška z Olomouce, který přijel na pozvání Dr. Chvostka liturgického referenta v Olomouci. Druhý návrh jen ústně schválený Dr. Chvostkem je návrh akademického malíře Vladimíra Vašíčka. Nebyl však vyrozuměn Ústav památkové péče a ochrany přírody v Brně. Proto a hlavně také z finančních důvodů byla provedena v roce 1974 jen malba kostela. Malba byla zadána Komunálnímu podniku Veselí nad Moravou a měla být provedena na sklonku léta 1974.
Plán na výmalbu kostela byl vypracován a schválen úřady církevními i světskými ještě před velikonocemi 1974. Akademický malíř Vašíček Vladimír několikrát babický kostel v únoru a v březnu a v dubnu 1974 navštívil.
Velikonoce v r. 1974 byly poslední dubnovou neděli. Okresní církevní tajemník dovolil, aby administrátor z Huštěnovic profesor Jan Čechal šel vypomáhat na Květnou neděli do Babic v rámci velikonoční svaté zpovědi. Přišlo mnoho penitentů. Na Bílou sobotu a o Hodu Božím velikonočním zpíval pěvecký sbor vložky.
Světská slavnost 1. máje byla zdařilá. Největší radost měly školní děti, které mávaly na pozdrav všem. Večer v kostele se slavila památka sv. Josefa, dělníka a konala se první májová pobožnost. Májové pobožnosti se konaly vždy po mši svaté. Večer se četl životopis (zkrácený) papeže Jana XXIII. Ráno se četlo ze skript z Konsistoře.
V poslední květnou neděli bylo první svaté přijímání školních dětí babické farnosti. Z Babic bylo 22, z Kudlovic 12 prvokomunikantů.
Babice:
Miroslav Hanáček Roman Müller Tomáš Müller
Milan Ryšánek Jaroslav Vojtík Jana Babáčková
Marie Čevelová I. Marie Čevelová II. Marcela Janů
Jarmila Juřenová Dana Krajíčková Božena Laholová
Jitka Machálková Marta Malenovská Marie Maňásková
Jitka Mátlová Ivana Musilová Věra Pavlíková
Vladimíra Skoumalová Ivana Stalzerová Ivana Vráblíková
Miloš Huťka Zdeněk Šenkeřík
Kudlovice:
Stanislav Netroufal Ilona Šustalová Bohumil Rozumek
Hana Hastíková Radmila Martináková Hana Shejbalová
Antonín Grabeníček Jitka Kašná Petr Kocháň
Zdeněk Jabůrek Zdeněk Vašát
Dne 7. července 1974 byla v Babicích pouť (slabá konkurence památného Velehradu). Byly slouženy tři mše svaté, třetí de Dominica v barvě zelené. Odpoledne ve 14 hod. litanie a sv. požehnání.
V červenci a v srpnu se schánělo lešení pro malíře. Ani v Uh. Hradišti ani v hodonínském okrese nebylo žádné k dispozici k zapůjčení. Teprve nový administrátor v Koryčanech P. Alois Brázda, který dokončoval vnější opravu koryčanského kostela slíbil v prvním zářijovém týdnu před poutí 8. září, že trubkové lešení, které se právě sundávalo, by snad bylo k dispozici, ovšem za předpokladu souhlasu kroměřížského děkanátu. Když konečně byly všechny formality spojené se žádostí o zapůjčení lešení vyřízeny kladně, bylo lešení z Koryčan do Babic převezeno dne 7. září 1974 a dne 11. září 1974 postaveno.
Pak přišli malíři z Veselí nad Moravou s mistrem Strachotou v čele. Dne 8. října 1974 namaloval akademický malíř Vladimír Vašíček ze Svatobořic hlavu Krista Pána. Dne 16. října 1974 bylo lešení po skončené práci odvezeno do okresu Kroměříž. Za malování se zaplatilo za září 1974: 9.040 Kčs, za říjen 18.232 Kčs, celkem 27.272 Kčs.
O hodech ke slavnosti posvěcení chrámu byl už farní kostel vymalován. Úprava interiéru odložena na rok 1975.
Malování kostela:
malba komunálního podniku: 27.272 Kčs
zapůjčení lešení: 2.000 Kčs
oprava křížové cesty (uměl. práce): 3.000 Kčs
drobné práce stolařské a nátěr: 2 200 Kčs
daň z mezd za přesčas: 97 Kčs
příspěvek na soc. zabezpeč.: 245 Kčs
úrazové pojištění: 286 Kčs
umělecká daň: 150 Kčs
zabezpeč. přísp. umělec.: 30 Kčs
režie a drobné výdaje: 1.200 Kčs
celkem: 36.480 Kčs
Protože na podzim bylo sucho, kostel pěkně vyschl. Zima 1974 – 75 byla ne jen mírná, ale i teplá. Dne 18. listopadu 1974 se skončily definitivně všechny práce na malbě kostela.
Farní úřad poděkoval všem za obětavost a práci i těm kteří jiným způsobem (ve sbírkách a pod.) přispěli ke zdárnému dokončení malby. Pánové Šuráň, Škrabal, Maňásek, Lanšperk, Gajdoš, Čevela a jiní odpracovali mnoho hodin zadarmo.
Vánoce 1974 byly na blátě. Betlém byl postaven v kostele na obvyklém místě vzadu. Na sv. Štěpána se strhla bouře s prudkým lijákem. Bylo sice relativně tepleji než obvykle, ale topit se v kostele muselo. Mnoho lidí z okresu Uh. Hradiště a Hodonín onemocnělo na asijskou chřipku. Počet úmrtí od ledna do března byl neobvykle veliký v celém jihomoravském kraji.
Rok 1975.
V nově vymalovaném kostele malba dobře vyzrávala. Rok Milostivého léta konány předepsané pobožnosti s přímluvnými motlitbami za mír ve světě. Adorační den poslední lednovou neděli byl lepší než v předešlém roce, ale školních dětí nepřišlo mnoho.
Počasí v lednu mlhavé, většinou bez nočních mrazíků. Dne 25. ledna 1975 oral kostelník, traktorista JZD na polním honu JZD u Baťova kanálu. Všichni očekávali brzké a krásné jaro, protože leden nevypadal jako zimní měsíc. Dne 12. února 1975 je Popeleční středa.
Křížová cesta, postní kázání a sv. požehnání každou neděli. Účast školních dětí na křížových cestách. Po sv. požehnání chodily děti bruslit na Baťův kanál. Počasí bylo příjemnější a jasnější než v lednu. V noci mírné mrazíky, v době od 15. do 25. února až 8°C, odpoledne krásné předjarní počasí. V sobotu a v neděli odpoledne se stal Baťův kanál eldorádem ministrantů a školní mládeže. Děti nedbaly na to, že je led slabý, že jim praskne pod nohama. Naštěstí se nikdo neutopil.
Březen nesplnil očekávání zemědělců, zahrádkářů a milovníků přírody. V době od 27. února do 8. března 1975 jsem ležel na chřipku. V neděli 2. března 1975 a při pohřbu 27. února 1975 mě zastupoval P. Čechal z Huštěnovic.
Velikonoční sv. zpověď se konala 23. března 1975, to je na Květnou neděli a v sobotu před ní. Zpovídal jsem sám. Penitentů bylo mnoho. O velikonocích bylo vše jako obvykle. Sbor zpíval velmi pěkně, s větší jistotou než loni a to jak na Bílou sobotu, tak na Hod Boží velikonoční.
V dubnu nebylo valně. Dny studené, málo vláhy, zimní, navzdory četným aprílovým přeháňkám. Je to tak zvaný žíznivý rok. Meruňky, broskve a třešně špatně odkvetly.
První máj 1975, 30 výročí osvobození Babic Rudou armádou. Průvod večer 30. dubna 1975. Ráno velké jubilejní oslavy. Večer po mši sv. ke cti sv. Josefa, dělníka, byla první májová pobožnost. Májové pobožnosti každodenně jako obvykle po mši svaté. V pátou neděli velikonoční byl přečten pastýřský list k 30. výročí osvobození naší vlasti. Poslední májovou neděli o slavnosti Nejsvětější Trojice bylo v naší farnosti první svaté přijímání.
Z Babic:
Jiří Chmelíček Libor Bednařík František Káňa
Jiří Ryšánek Pavel Machuča Jarmila Gajdorusová
Drahomíra Kraváčková Zdeňka Mrázková Marcela Babáčková
Helena Vykoupilová Zdeněk Pokorný Dagmar Válková
Soňa Škrabalová Milena Marková Jaroslav Janík
Jindřiška Pavlíková Božena Býčková Marie Horáková
Dagmar Babáčková Marcel Litoš Marie Němcová
Robert Maňásek Hana Stašková Pavel Koudelníček
Marie Lýščařová Radmila Šenkeříková Vladimír Mrázek
Milan Zámečník
Z Kudlovic:
Josef Balcárek: Ladislav Droppa Jan Grebeníček
Jiří Chrástek Roman Jabůrek ( nešel, klavír přednější)
Petr Maňásek Dušan Joch (chodil pak v Babicích )
Ivana Bláhová Milada Botková Olga Jabůrková
Jana Slančíková
28 + 12 = 40 dětí
Po sv. přijímání se mluvilo o tom, že počet prvokomunikantů je opravdu veliký, větší než kdykoliv pře tím.
Měsíc červen byl měsícem jahod. Ostatní ranné ovoce a zelenina nebyly valné.
Koncem měsíce června ustal příliv dětí do kostela, začátkem července se jelo na prázdniny.
Pouť ke cti sv. Cyrila a Metoděje (letos 5. července a 6. července ) v Babicích nebyla příliš navštívena. Všechno jelo na Velehrad.
O prázdninách poklesla návštěva kostela ne jen u dospělých, ale především u dětí. Jako obvykle.
Na podzim 1975 při děkanské vizitaci bylo rozhodnuto, že v babickém kostele bude zřízen nejpozději do konce roku 1976 obětní stůl čelem k lidu. Za vzor pro takový stůl měl sloužit typ obětního stolu ve františkánském kostele v Uh. Hradišti.
Rok 1976.
Dne 5. ledna 1976 měl pohřeb P. Štěpán Job farář v Jankovicích. Pohřební obřady vykonával generální vikář prelát Otakar Trtílek, pohřební homilii měl spolužák zemřelého P. Štěpána Joba, uherskobrodský farář P. Stanislav Sedlák. Již při pohřbu navrhovali někteří kněží, aby Jankovice byly spravovány z Babic. Dosud byly spravovány P. Františkem Slováčkem farářem v Jalubí. Z Babic se dojíždělo jen do školy v Jankovicích a v Košíkách. V březnu 1976 předal P. František Slováček správu celé farnosti babickému administrátorovi, to je mně P. Milanu Borovičkovi. Správa farnosti – exunendo – byla předána za přítomnosti děkana P. Josefa Pastušana, místoděkana P. Otakara Holuba a okresního tajemníka pro věci církevní pana Aloise Dovrtěla. Bylo stanoveno, že ve všední dny jednou týdně bude v Jankovicích sloužena mše svatá. Výhledově bylo připomenuto, že nejpozději v letech 1977 až 1978 musí být provedena nová generální elektroinstalace a vnitřní výmalba farního kostela. Malířské práce měla provádět Charita v Červeném Kostelci.
Dne 23. května 1976 bylo první svaté přijímání školních dětí v babickém kostele.
Z Babic:
Jaroslav Černuška III. třída Jiří Čevela Bronislav Havlíček
Petr Novotný František Palánek Anna Machálková
Z Kudlovic:
Marie Chrástková III. třída Petr Pekař Lenka Ševčíková
Lenka Vařechová Pavel Janošek IV. třída
Po skončení příprav k prvními sv. přijímání se začalo s přípravou ke sv. biřmování ve škole, s praktickou přípravou v kostele. Nejvíce dětí počtem bylo 34 biřmováno dne 19. června 1976 na Velehradě, zbytek 7 dětí bylo biřmováno dne 20. června 1976 v Bílovicích. Biřmoval nejdůstojnější otec Msgnc. Josef Vrána biskup ap. administrátor.
V červenci a v srpnu 1976 měli naši farníci spolu s ostatními občany mnoho starostí a práce se sklizní úrody z polí. Přes nepříznivé, velmi suché počasí, dosáhli babičtí velkého úspěchu. v rámci celookresní soutěže se umístnili na druhém místě.
V září bylo slavnostní zahájení nového školního roku. Hudba, kulturní pořad, básně.
Následovaly předvolební schůze a všeobecné přípravy k volbám. V rámci předvolební úpravy celé obce bylo upraveno prostranství před farou a kostelem.
V srpnu byl nahrazen vadný kabel na půdě farního kostela kabelem novým. Byly opraveny věžní hodiny, malá oprava, aby mohly sloužit všem občanům.
Viděli o kanon. visitaci dne.............?
razítko: Děkanský úřad uherskohradišťský
Hluk – podpis nečitelný
děkan
Zima 1976 byla celkem mírná. V Babicích boční oltář zůstal stabilně pod kůrem. Tak se vlastně octl mimo hlavní loď kostela a nebylo potřebí na vánoce a velikonoce a ke slavnosti Božího Těla oltář z farního depozitáře přenášet. O vánocích 1976 se zpívaly vložky na kůru. Účast v kostele lepší průměr. Též adventní sv. zpověď vykonalo značné množství věřících katolíků ( neděle adventní).
Viděli o kanon. visitaci za rok 1977
P. Stanislav Holub
a ještě jeden podpis nečitelný konk.
Rok 1977.
Nový rok 1977 byl ve znamení nového elánu. Již od Nového roku podávány farnímu úřadu návrhy na předsunutý obětní oltář. Pan Oldřich Šuráň zhotovil ze starého nepotřebného železného materiálu, ale trvanlivého, sedátka pro ministranty. Byla potažena purpurovým potahem. Ženy zakoupily v Uh. Hradišti kovralový koberec a koberec pro loď. Podobné koberce mají v obřadních místnostech a ve školách.
Zima se vybouřila v lednu. Únor byl neobyčejně deštivý, teplotně nad normál. Březen byl velmi teplý. V první polovině března vzpomínali lidé svých mladých let, kdy se chodilo na sv. Josefka bosky. Pak přišel zvrat. Po 25. březnu 1977 kdy bylo velmi teplo + 23°C jako počátkem léta, přišlo náhlé ochlazení, sníh a mrazy. Květná neděle po přechodném předchozím oteplení byla velmi studená. Na velikonoce 1977 napadl sníh až 30 cm. Na Bílou sobotu se hoši sáňkovali. Večerní teplota – 4°C, ráno – 7°C. Studená vlna způsobila značné škody na meruňkách. Bylo třeba se obávat i dalších škod na ovoci. Během roku se však ukázalo, že jabloně obstály čestně. Vydržely nápor nepříznivého počasí.
Květen nebyl teplý. První polovina deštivá a ve druhé polovině byly velmi studené noci. Teplota od 20. května, to je do seslání Ducha svatého do 5. června 1977, to je slavnosti Nejsvětější Trojice, noční teplota 0°C až + 2°C, maximální denní teplota + 12°C. Slunce svítilo, ale vanul ostrý severní vítr, počasí jako v zimě. Průměrná denní teplota + 7°C, mělo by být + 12°C.
Teprve v druhé polovině června bylo poněkud tepleji. Právě v této době bylo první sv. přijímání školních dětí. Dne 23. května 1977 přistoupilo k oltáři 19 prvokomunikantů.
Z Babic:
Pavel Čevela Eva Novotná Josef Bartoník
Ilona Číhalová Pavlína Horníčková Petr Krejčiřík
Dana Němcová Michal Štěpaník
Z Kudlovic:
Leoš Grebeň Ivan Huťka Bronislav Kraváček
Věra Martinková Marta Martinková Zdeněk Obdržálek
Stanislav Pavelka Irena Slančíková Miroslav Válek
Jiří Vařaka Jiřina Vašátová
Během léta se počasí zpravilo, ale studené a deštivé dny působily žencům potíže.
V roce 1977 byly též opraveny věžní hodiny, které byly poškozeny sněhovou vánicí na jaře 1977. Sněhové vánice způsobily vypnutí el. proudu, přerušení proudu. To mělo za následek, že se synchronizační zařízení věžních hodin poškodilo a též v důsledku podpětí, které předcházelo úplnému přerušení el. proudu se spálil motor. Motor opravil pan Ludvík Šimčák z Babic, státní OPP Vyškov. Celkem za 700 Kčs.
Po celý rok pracovala ve vesnici četa mládežníků, kteří pod vedením odborníka vyměňovali dřevěné sloupy za betonové a zastaralé el. vedení nahrazovali novým. Dodávka el. proudu byla nepravidelná a nečekaně přerušovaná, podle práce čety. Tak byly ohroženy hodiny. Zásluhou obětavého pana zvoníka Josefa Bubely, který hodinový stroj vždy zavčas zastavil, byly věžní hodiny ušetřeny nového poškození. Byla to práce svízelná a vyžadovala neustálou bdělost a okamžitou připravenost účinně zasáhnout v pravý čas. Četa mládežníků má skončit svoji práci v listopadu. Během léta se počasí spravilo, ale studené léto a deštivé způsobilo žencům velké obtíže se sklizní obilí. V jihomoravském kraji se žně vydařily ze všech krajů poměrně nejlépe. V ostatních krajích použili všech dosažitelných prostředků, ale celostátní plán je nakonec splněn.
Podzimní úroda vína je dobrá, ale víno kyselé, poněvadž v září bylo mnoho studených a deštivých dnů. Je pozoruhodné jak veliký zájem mají o naše tvrdé víno balkánské státy. Posílají k nám cisternové vozy a odvážejí tvrdé víno domů. Je prý nezbytné k tomu, aby jejich vína mohla zkvasit.
V den výročí posvěcení chrámu bylo vyjímečně velmi teplo. V kostele bylo velmi mnoho lidí, před kostelem několik krámků se suvenýry. Odpoledne byly tradiční babické hody. Stárky u Abrahamů ( předseda sboru pro občanské záležitosti) u Maňásků. Slavnosti se zůčastnil též děkan žurnalistické fakulty profesor dr. Vladimír Hudec. Jeho manželka Božena rozená Šafaříková je z Babic.
V neděli před 1. listopadem 1977 jsem byl odpoledne jako obvykle na hřbitově. V tichosti jsem prošel hřbitovem a potom jsem skropil svěcenou vodou a pomodlil se. Potom přijelo auto a byl jsem odvezen na pohřeb Antonína Košuta z Košíků. Hřbitov v Jankovicích byl též osvětlen mnoha svícemi, což ve večerních hodinách po příchodu z Košíků a jankovického kostela vypadalo opravdu dušičkově a provázelo skutečnost, že pozůstalí pamatují na své zemřelé.
Smutný měsíc listopad zakončený slavností Krista Krále pominul a stanuli jsme všichni na prahu letošní dlouhé doby, která trvala plné 4 týdny, protože 25. prosince byla neděle.
Dne 5. prosince byla definitivně ukončeny jubilejní oslavy naší olomoucké arcidiecéze 200 let od povýšení na arcidiecézi. Tyto slavnosti se konaly při různých příležitostech po celý rok. Lidé byli o všem podrobně informováni prostřednictvím pastýřských listů, májovými čteními a Katolickými novinami.
Dne 6. prosince 1977 konalo se oblastní sdružení SKD – Pacem in terris v Kroměříži.
Nově jmenovaný kanovník P. Čechal z Huštěnovic promluvil na thema: Důstojnost katolického kněze. Pan místoděkan P. Honek promluvil o Revoluci z theologického hlediska k jubileu 60 let VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce). Při pastoračních návštěvách povzbuzoval nejdůstojnější otec biskup k optimismu a naději.
Apoštolská administratura českotěšínská připadne s konečnou platností k Olomouci, aby se kryly státní hranice s hranicemi diecézí. Slovensko bude mít vlastní církevní provincii.
Dne 18. prosince 1977 zpovědní den babické farnosti. Přišlo dosti lidí, méně školních dětí. Mladí lidé chodí málo ke svátostem.
Starý Betlém opravený byl postaven dva dny před Štědrým dnem. Vánoční výzdoba oltáře byla dokončena na Štědrý den. Vánoční doba trvala 14 dnů, od 25. prosince 1977 do 8. ledna 1978. Nezpívaly se vložky. V Jankovicích nehráli hudebníci. Varhaník pan Brázdil byl na léčení. Sbírka se konala až k 1. lednu 1978.
Rok 1978.
Nový rok byl ve znamení velkých jubilejních oslav. Na 8. ledna 1978 jsem byl pozván na velkou slavnost do sousedních Huštěnovic. Pan profesor Čechal, který byl v minulém roce jmenován kanovníkem, byl v neděli 7. ledna 1978 coram populo slavnostně oblečen v roucho červené. Slavnosti se zúčastnili nejdůstojnější otec biskup Msgrc Dr. Josef Vrána, nejdůstojnější otec generální vikář prelát Otakar Trtílek biskupský ceremoniář, šofér, P. Mareček farář z Uh. Hradiště, dva laici, hospodyně a moje maličkost farář z Babic. Nejdůstojnější otec biskup byl plný optimismu a naděje. Symposium na faře opravdu v přátelském ovzduší. Nově zvolený pan kanovník P. Čechal se vyjádřil že opravdové přátelství by mělo být všude mezi katolickými kněžími. Na dotaz jednoho z přítomných ohledně úpravy interiéru a oltářů „coram populo“ řekl kanovník Čechal, že někteří kněží v našem děkanství oltář pořizují, ale nemají všechno schválené konsistoří. Nejdůstojnější otec biskup podotkl, že v budoucnu budou kněží více dbát na schválení návrhů a pokynů konsistoře. Otec Stanislav Mareček odjel po 16. hod. do Uh. Hradiště, protože měl večerní bohoslužbu. Moje maličkost, ale objemných rozměrů, byla svezena po skončení slavnostního sympozia biskupským autem do Babic. Nejdůstojnější otec biskup, generální vikář a ceremoniář pak pokračovali v cestě do Olomouce. Dne 9. března 1978 byla slavnostní schůze SKD (Sdružení katolických duchovních) v Olomouci v rámci oslav 30 výročí vítězného února. Na tuto schůzi byli pozváni kněží arcidiecéze olomoucké. Přítomné kněze upoutal referát P. Honka. V referátu hodnotil objektivně otec Honek dynamické dění XX. století a snahu těch, kdo pracují o zlepšení sociálně slabých vrstev společnosti. Ve svém referátu vysoce filozofickém a hluboce theologickém přihlížel k názorům novějších theologů. Ostatní referáty církevních i světských představitelů byly důkladné, obsažné, hodnotící historii uplynulých 30 let a nabádající k uvědomělé službě Bohu a bližnímu, nebo-li jak to výstižně uvedl kanovník Různar: Stal jsem se knězem, abych sloužil Bohu a pracujícímu lidu. Velikonoce byly brzy. Neděle velikonoční byla 26. března 1978. Velikonoční doby po celý duben, byla velmi studená. V Jankovicích v květnu byla ve všední dny mše svatá též v úterý a samozřejmě ve čtvrtek. Od prvního června již jen ve čtvrtek a v neděli po celý rok. V Babicích vždy v pondělí a ve středu a v pátek po mši svaté a čten životopis sv. Jana Nepomuka Neumanna. V úterý a ve čtvrtek, jakož i v sobotu byla mše sv. ráno a při májové kázání z konsistorních mariánských promluv. Prvokomunikantů bylo letos málo. Z Babic Antonín Janík žák III. třídy základní devítileté školy Babice a z Kudlovic Vít Kraváček, Pavlína Pavelková, Kamil Sjekel žáci III. třídy ZDŠ Kudlovice. Celkem z babické farnosti byli 4 prvokomunikanti. Úbytek lze vysvětlit tím, že loni v roce 1977 šli někteří žáci už ve II. třídě k sv. přijímání a do třetí třídy se pak nikdo nepřihlásil do náboženství. Cyrilometodějská pouť v našem kostelíčku se konala v neděli 2. července 1978, to je před slavností sv. Cyrila a Metoděje. Svátek byl ve středu 5. července 1978. Pouť se anticipovala v našem kostelíku proto, aby nenastala kolize s velkou poutí na posvátném Velehradě. Účast věřících nebyla valná. Na druhý den jsem jel s kněžími z kroměřížska, gottwaldovska a Uherskohradišťska na jednodenní kněžský zájezd SKD do Bratislavy. Duší zájezdu a mluvčím kněz Dr. Zdeněk Libosvár ze Zlámanky u Kroměříže. Kněží byli seznámeni s představenými a profesory bratislavského kněžského semináře. Konaly se právě přijímací pohovory kandidátů bohosloví. Kněze pozdravil nejdůstojnější otec biskup z Bratislavy, Nitry a Bystrice. Po prohlídce dómu (V opravě) a památných objektů kolem semináře, byl oběd v suterenní restauraci, neboli ve sklípku naproti nejstaršího památného františkánského kostela v Bratislavě. Odpoledne následovala důkladná prohlídka význačných církevních památných objektů. Šlo se i na hrad. Dominantou města vedle hradu a biskupského dómu je i památník vítězství, který jsme navštívili po cestě zájezdovým autobusem ještě před příjezdem do semináře. V parku nedaleko nově zbudovaného moderního kostela je krásná mariánská socha. Kolem ní po obou stranách „tabulky proseb“ s daty svědčícími o hluboké živé víře a živém kontaktu lidu s Bohem, který v modlitbách nachází posilu a útěchu pro svůj každodenní život. Kolem 15. hod. se měla konat jízda parníčkem po Dunaji. Bohužel nebyly již k dispozici vstupenky. Posedělo se na břehu Dunaje, ochutnalo se slovenského vína a večer byla podávána slavnostní večeře v kavárně nad mostem osvobození nad Dunajem. Kavárna je postavena na vysokých mostních pilířích. Osobní výtah přepravuje návštěvníky kavárny. Kolem 19. hod. se jelo domů. Na druhý den byla kněžská konference v Uh. Hradišti 4. července 1978 P. Stanislav Hrošák z Velehradu připomenul významné výročí 750 let od posvěcení velehradské baziliky. Toto výročí připadne na 27. listopad. Otec biskup rozhodl, že se o výročí má vzpomenout hned v létě při hlavní pouti. Na konferenci dále připomenul liturgický referent P. Slováček, že 20. července 1978 uplyne 90 let od narození našeho spirituála profesora C. M. bohoslovecké fakulty Palackého university v Olomouci a velkého pracovníka v oboru liturgie preláta Dr. Františka Cinka. Otec místoděkan P. Honek na schůzi seznámil přítomné s programem schůze SKD –Pacem in terris, která se konala ve Bzenci. Na této schůzi byli přítomní účastníci seznámeni s dějinami KMK, které se konalo ve dnech 22. až 27. června 1978 v Praze. Léto bylo velmi studené, velmi málo slunečních dnů. Určení minima se pohybovala v rozmezí 5°C až 10°C. Jako v předjaří nebo na podzim. Žně v Babicích dopadly velmi dobře. Je zde výborná půda. Jinde, hlavně na severu, byly žně značně opožděny. V druhé polovině léta přišlo ke dvěma událostem v životě církve. Dne 6. srpna 1978 zemřel sv. Otec Pavel VI. a 26. srpna 1978 byl zvolen za papeže kardinál Albno Luciani, který přijal jméno Jan Pavel I. Jan Pavel I. řídil osudy církve jen 33 dní. Zemřel 29. září 1978. Po dobu sedisvakance zastupoval sv. otce kardinál Villot, který vypravil dva významné pohřby a postaral se o dvě papežské volby. Potom byl zvolen za papeže 16. října 1978 kardinál Karol Wojtyla z Krakova. Přijal jméno Jan Pavel II. Je to po mnoha staletích papež ne Ital – dokonce Slovan. Vizitace se konaly na podzim. Bylo řečeno, že je to letos naposledy. V příštím roce musí být vizitace skončeny před prázdninami. Elektroinstalace v jankovickém kostele byla provedena bez potíží. Podrobný záznam o provedení el. instalace je ve farní kronice jankovické. Na podzim se konala, 1. září 1978, obvyklá slavnost, začátek školního roku, zahájení vyučování. Slavnostní shromáždění bylo před budovou MNV v Babicích. Do vyučování náboženství bylo přihlášeno na ZDŠ v Babicích 24 dětí, na ZDŠ v Kudlovicích 12 dětí.
razítko: Děkanský úřad Vidělo o kanonické vizitaci dne 12. 6. 1979
uherskohradišťský P. St. Holub II. mot.
Hluk Jan Čechal farář
Na podzim byla zakoupena pro farní úřad naftová pokojová kamna. Šetří se s energií i pevnými palivy. V prosinci uhodily silné mrazy. Štědrý den připadl na neděli, podobně i poslední den v občanském roce 1978 připadl na neděli. Slavnost sv. Tří Králů byla v sobotu 6. ledna 1979 a 7. ledna 1979 byla opět neděle. Krátké doba vánoční rychle uběhla.
Rok 1979.
Usměvavé sluneční odpoledne novoroční nás ošálilo. První dny Nového roku vypadaly slibně, ale rok 1979 byl rokem ne jen velikých překvapení, ale byl rokem velkých obtíží a nečekaných událostí.
Poslední poklidná neděle 7. ledna 1979, neděle Křtu Páně, která uzavírala vánoční období se svým usměvavým slunečním odpolednem kontrastovala s událostmi budoucího týdne. Bylo nařízeno v rámci šetření el. energií vypnout v kostele elektrická akumulační kamna. Některé podniky nepracovaly několik dní. Zaměstnanci měli dovolenou. Ve všední dny chodilo do kostela velmi málo lidí. Někdy jenom 5 až 7 lidí. Večerní mše sv. se nekonaly po celý leden. O šetření el. energií bylo psáno v odborných článcích v novinách. Nutno se ještě zmínit o velkém poklesu teploty z 31. prosince 1978 na 1. leden 1979. Během 24 hodin klesla teplota z + 7°C na – 17°C. Tento prudký pokles teploty způsobil nesnáze. Leden byl studený, ale pěkný. Děti měly školní prázdniny v rámci šetření el. energií a uhlím. V lednu jel Jan Pavel II. do Mexika.
Popeleční středa byla 28. února 1979. V kostelích bylo začátkem měsíce března studeno, vlhko, nezdravo. Od 7. března 1979 bylo povoleno opět topit v kostelích v našem okrese.
Předjaří i jaro, měsíce duben a květen se nevydařily. Bylo chladno. Teprve od 16. května 1979 přišla změna. Nastala žňová nečekaná vedra. Nedostatek vláhy způsobil, že obilí zasychalo a okopaniny zůstaly zakrnělé. 100 ha půdy v JZD v Babicích podzimní pšenice zimou zničené se zaoralo a osázelo řepou, někdy koncem dubna. Nedostatek květnové vláhy způsobil, že okopaniny špatně vzrůstaly a místy zasychaly. Nejlépe se dařilo suchomilné kukuřici. V červnu přišly dlouho trvající deště spojené s povodněmi. Nejlépe se dařilo tam, kde se pole v druhé polovině května zavodňovala (JZD Boršice u Buchlovic). Tam také nebyly povodně tak zhoubné. Okopaniny byly již vzrostlejší a voda nemohla vyplavit úrodnou půdu na silnici a do potoků.
Velikonoce byly 15. dubna 1979. V postní době se konaly v Babicích pravidelně křížové cesty. V Jankovicích si vykonali lidé křížovou cestu sami. Zpovědní den byl o Květné neděli 8. dubna. V Jankovicích 1. dubna 1979.
V jarních měsících byla na děkanských schůzích zhodnocena významná cesta Jana Pavla II. do Mexika na konferenci biskupů latinskoamerických zemí a mluvilo se o připravované cestě Jana Pavla II. do Polska.
První sv. přijímání bylo 27. května 1979. Bylo celkem 10 prvokomunikantů.
Z Babic:
Antonín Babáček Bronislav Gajdoš Jana Chmelíčková
Petr Lanšperk Luděk Šimčák
Z Kudlovic:
Jan Býček Šárka Janošková Jarmila Rožková
Miroslav Varmuža Jan Zapletal
Dne 9. června 1979 bylo sv. biřmování na Velehradě. Biřmoval nejdůstojnější otec Msgre Dr. Josef Vrána a pomáhal mu prof. Dr. František Vymětal děkan C. M. bohoslovecké fakulty Karlovy university v Praze se sídlem v Litoměřicích. Sv. biřmování přijalo 28 farníků. bylo mezi nimi i několik dospělých. Byli to rodiče mladých biřmovanců.
Dne 17. června 1979 na ranní mši sv. selhalo el. osvětlení. V úterý 19. června přišel odborník p. Kraváček z Huštěnovic, důchodce, aby závady odstranil a provedl odbornou opravu. V jednom místě na půdě kostela bylo el. vedení poškozené a bylo opraveno. Menší oprava věžních hodin byla provedena 20. března 1979. Opravu povedl OPP Vyškov. Faktura na 142 Kčs byla zaplacena farním úřadem dne 28. května 1979.
Opis Pamětní knihy ukončen roku 1979.