Obrazy F.N.

Vánoční přání.

Opět přichází nejkrásnější doba roku,

ve sněhových vločkách nese se kroku,

čas vánoc radostných je tu zase,

v celé své libostné a někdy i sněhové kráse.

My s dědou moc jich už za sebou máme,

ač mnohdy chudých, rádi na ně vzpomínáme.

Byly doby, a to ne tak dávné,

kdy dárky dětem nebyly skoro žádné.

Černá punčocha, sušená jablka, hrušky,

pro nezbedy černého uhlí kousky.

Ne, že by rodiče nechtěli všeho dobrého dětem dáti,

ale nebylo kde peněz bráti

a těch dobrot jim dopřáti.

Přesto plni lásky, co měli, dávali

a narození Ježíška vítali.

Věřili a doufali, že po klopotě na Zemi

vše Bůh jim oplatí na nebi.

Dnes již se na nebe nevěří,

a proto každý vše chce mít hned u dveří.

A přesto slyšet jak kdekdo kušuje,

že toho stále pro něho málo je.

Jistě, mnoho věcí pro život je potřeba,

avšak sebe víc jich mít,

to štěstí nedělá.

Je nutné u sebe se přičinit,

vytvořit v duši své mír a klid,

lásku mít ke všemu.

Do srdce v pustit

dítě Ježíška z Betléma

ať v nás jeho pokoj domov má.

Vánoce 2005.