Obrazy F.N.

Báseň – Němec 1989.

Pták.

Vysoké nebe azurové, nekonečné,

v něm nad zemí ladně se vznáším.

Všecko živé, neživé pode mnou.

Šňůry autostrád pulzující pohybem,

v krajině tiché a věčné.

Hladiny vod snivě zrcadlí výšku

ve své hlubině tajemné.

Na polích, v mraveništi továren,

podivné lidské bytí.

Kdo života je pán?

Já milionkrát větší svého těla

vzdálenost hravě překonám,

v nádheře svého letu bezhlučného

pastvu očím dám.

Kde chci, spočinu, se pokochám, nasytím se ze sýpky země štědré

a letím opět dál.

Nic na tom nemění smrt nečekaná a krutá.

Ten los je každému bytí dán.

Že žádná kniha vzpomínek

k životu nevzbudí již nikdy moje bytí?

Že žádný archiv zetlelý

neví nic o mých letech odvážných

ve vichřicích krutých,

mých pádech ve smrštích,

umírání hladem

v mrazivých nocích zim nelítostných?

Smrti mé bolestné

ve spárech silnějších tvorů?

Proč? A k čemu?

Když smrt již jednou provždy vše dokonala!

*

​