43 báseň: Když jsem ještě žil - 1987
27. 7. 2017
Báseň – Němec 1987.
Když jsem ještě žil,
co těžkých jsem si prožil chvil!
A z toho smutku, bolu všeho
srdce se mi vždycky chvělo,
vždycky těžce, hluboce.
A tu kdosi vzal mě za ruce
a řekl: namaluj!
A byl mi stále hlídačem,
abych poslušen byl příkazu.
Marné bylo se jej ptát,
či smysl má to,
co jiní umí lépe udělat.
On celého mě roztesknil a zapálil,
že jsem musel, abych nezbláznil,
malovat.
Bůh mi odpusť troufalost,
že já, tak nehodný světa host,
plný slabosti a hlouposti,
jsem toho hlasu poslouchal
a že jsem maloval.
*
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář