Obrazy F.N.

Báseň – Němec 1986.

Dědo, zas padá sníh

jak tehdy v únoru, jistě si vzpomínáš.

Tys pak vyšel do polí

a měřil čas svými sny.

Vonící brázdy,

skřivan nad hlavou,

únava rukou

a budoucí potěcha ze sklizně z těch lánů.

Kdesi masy davů volají ti již osud proletáře.

Jak on dáš pak chladnou ruku

na chladný kov

a tvůj syn již nepocítí výčitky

země zrazené

a již se netáže proč a nač

něha a cit co stékaly v krůpějích na zemi

poutaly tě k ní v jediný byt.

To vše prý nemusí být.

Revoluce tvrdá je a krutá,

všechny nás smýkala špínou posměšných slov.

Den co den záplavou výhružných štěků,

medovými, úlisnými sliby,

když jidášský podepíše se list, odpuštěním.

Jak zajíce v podzimním poli

hnala tě smečka hrdinů budování nového světa.

A až uplynou léta, bez studu řeknou,

udělali jsme nějaké chyby.

A již nevzpomenou té honitby,

a slastných slin

co tekly jim potokem.

Soud pravdy teď je již za námi,

co v rukou starých máš?

Jdeš polem a pláčeš do těch brázd.

*