Obrazy F.N.

Báseň – Němec 1958.

Temný a chmurný je večer podzimní,

legie bílých mátoh se táhnou po pláních

až k nehybné mase lesů v dálce

jež jezeru lesklému stojí stráž.

Po kraji jež vůkol spí,

sněhu bílého rozprostřel se plášť.

A země pod tím příkrovem,

ve vzpomínce jež jde domovem,

zdá se být ten večer

večerem doma u kamen.

Leč rytmus kroků pomalých

večeru z chladem rukou stáří vyhaslého

zpět mě navrátil.

Břemeny obtíženi jdem

za ohradou prostého bytí,

dech v páru se mění prchavou

jak koloběh lidského bytí.

Břemeny obtíženi jdem,

leč tíha větší jich mi hruď mou svírá.

Zrakem znaveným

v obdélníků oken hledím zář

a divadlo tragické v nich zřím.

V tu chvíli nevím, že Kaliddasa,

Shakespeare, Michelangelo byl,

vidím jen tisíce prostých lidí,

jež očima svýma jen bolest vidí,

svět viditelný jen,

však žádný duše vír.....

*