Obrazy F.N.

14. prosinec 1957.

Báseň – Němec

Kdy se končí bol, který i muže zchvátí,

jak břemeno těžké zmůže stařenu?

Mělo ho mládí málo, že prší i dnes do mých dnů

oblohou temně zachmuřenou?

Vzpěrač nejsem

a v cestě leží obrovské kameny.

Slabí je obejdou dalekou obchůzkou,

tak dalekou,

že v čase vymezeném nedojdou.

Sisyfos sám sebe válí na jejich vrchy

a dolů sám padá.

Kdo jsem?

Ty dva jsem potkal dnes na ulici.

Slabší byl silnější,

Sisyf byl unaven,

šel jako dělník z továrny domů a přemýšlel:

oblaka jsou vysoká

a přece k nim bych chtěl.

Dnes mám jen kladivo pro svou práci

a kdosi mi lepší nástroje upírá.

Nebo jsem sám svůj nepřítel,

či jiný v cestu se mi staví?

Přemůže jiné i sebe?

Oblak dobudu?

K večeři mám jen chléb a vodu,

síly mi nepřidá.

A zítra pracovat budu celý den

s nadějí stejnou půjdu domů:

těch oblak jednou dosáhnu!

*