Obrazy F.N.

Báseň – Němec 1956.

V podvečer letní tichý jde vánek,

na víčka zrosená si sedá,

chvílemi tiší v srdci spánek,

chvílemi zas tluk jeho zvedá.

Zmalátněl údy, oslepil oči,

jako smrt, však slastná si vede,

vráz však na strunu chvějnou si skočí

a tělem krev bujnou zas žene.

To touha v srdci je mladém,

ukrytá, ztajená, čekání plna,

jednou hvězda na nebi tmavém,

podruhé naděje plničká vlna.

Najednou z hráze jak voda prchá,

ze srdce prýští skryté hlasy,

letní jak náhle překvapí sprcha,

srdce se diví jaké v něm klasy.

Sluncem poledním jasně jsou zlaté,

dozrálé nízko se kloní

a srdce tiše roní,

dozrála láska, tady ji máte.

*

*