Obrazy F.N.

20. srpen 1956.

Báseň – Němec

Ach vy dětství mého snivé chvíle,

kam splynul blahý ten váš čas,

kde prchla vlastnost nevinnosti milé,

hravost čilá, bezstarostnost vás?

V dumné mysli marně zpět se vracím,

přednou nezřím žádnou vaši nit,

náhle chápu, že vás navždy ztrácím,

že mi nelze více dítkem být.

Teď již oko nezaplane jasem,

úsměv prostý nevtiskne se v ret,

teď leb naplněna varným kvasem,

úsměv v černou mění se jen sněť.

Ručky kdysi tolik žádostivé,

místo květů ohmataly svět,

místo tváře matky citů plné,

světa chaotismů  hladí pleť.

V pohrobeno skleslo navždy snění,

víry v pochybnost se změnil hlas,

zakaleno čisté dětské zření,

bitev krev lejících nastal čas.

*