08 báseň: První noc jarní - 1956
Báseň – Němec 1956.
První noc jarní na mne se dívá
přes okno větrem se chvějící.
Hučením větru mě láká:
pojď v náruč mou hochu tesknící!
Ach pojď, já obejmu tě
a láskou jara svého zkolébám,
ona srdce ozdraví tvé
a pravdy skryté otevře ti stán.
Hleď v kouzlo mojí lásky,
noc a měsíc nyvě svítí,
já přizvala jej na svůj bál,
vílám jež tančí zlatí vlásky
a kvítky dojal k slzičkám.
A vítr jim též taje našeptává
a mámí dechem svým,
haluzí s pupenci rozhoupává
a dumně mluví k nim.
Ach pojď již v náruč moji
a spočiň v lásky klín
on tisíceré sny ti vrátí
a znovu zjeví cíl.
On v jedné chvíli chrámy zvedá,
co zborceno zas k hvězdám ční,
toť nápoj k síle ducha
a síla slabost podmaní!
Pojď, mé kouzlo cit ti vrátí,
běsi rozumu ti spoutám dechem svým,
bezvěří vírou nahradím ti,
spočinout dám ti v boží mír.